O vodě

Už jsme si zvykli na to, že nás svěcená voda provází celým naším životem, a obřady žehnání jsou velmi moudře zařazeny do celého církevního roku. Nejdříve je to křest, kde se používá svěcená voda, potom je to např. voda tříkrálová, žehnání velikonoční svíce, ohně, pokrmů, žehnání lidí při obnově křestního slibu, žehnání prstýnků při svatbě…čili žehnání nás provází celým životem.

V dřívějších dobách bylo zvykem pokropit věřící na začátku každé mše svaté, a přitom se zpívalo: „Pokrop mě yzopem.“ S tímto obřadem se pojila představa očištění. Voda omývá a očišťuje. Přede mší svatou mají lidé pocit, že by ze sebe měli smýt nečistotu, která na nich ulpěla – ať už jsou negativní emoce přicházející zvenčí, ale také naše pošpinění hříchem a vinou.

Proto je také u každého vchodu v kostele kropenka se svěcenou vodou. Člověk přijde, omočí ruku v kropence, připomene si tak svůj křest, ale také očištění od hříchů. V tomto případě se mluví o tzv. prahovém rituálu. Co je to prahový rituál? Dříve lidé měli hluboký smysl pro zvláštní význam prahu. Překročit nějaký práh znamenalo vstoupit do jiné sféry, do jiného prostoru. Někdy to znamenalo vstoupit do nejistoty a nebezpečí, jindy zase do něčeho posvátného. Chrámový práh byl vždy pokládán za svatý. Nesměl ho překročit nikdo, kdo nebyl očištěn.

Toto prastaré vědomí působí mezi lidmi i nadále ve zvyku umístit u prahu svého domu kropenku se svěcenou vodou. Když jde člověk ven nebo domů, tak se přežehná. To je velice dobrý a důležitý prahový rituál. Když člověk odchází z domu a žehná se svěcenou vodou, vyjadřuje tím naději, že jeho práce bude plodná a pomoc Boží bude s ním po celý den. Když se člověk potom zase vrací domů a opět se přežehná svěcenou vodou, chce tak zanechat za sebou všechnu špínu, která na něm ulpěla venku. Člověk se tak očišťuje od hněvu, od zklamání a chce vstoupit do domu vnitřně svobodný, usmířený sám se sebou a se svým životem. Domov se tak stává odleskem chrámu. Není to pouze můj dům, ale také dům Hospodinův, kde s námi přebývá dobrý Bůh. Do tohoto domu chci vstoupit neposkvrněn tím, co na mě během dne dolehlo a co mě poskvrnilo.

Rituál se svěcenou vodou dává najevo, co je podstatou každého rituálu: jedny dveře se tu zavírají a jiné otvírají. Zavírám dveře své práce, aby mě už doma nezatěžovala, a otvírám dveře vlastního domova, abych tu mohl být skutečně doma, takový, jaký jsem, a abych tu nalezl klid a útočiště.

(podle A. G.)

Comments are closed.