Obrácení

Nedávno jsem četl svědectví jednoho mladého muže. Byl to dobrý katolík, který si vždycky myslel, že v jeho životě je všechno v pořádku. Chodil do kostela, modlil se a lidé ho považovali za dobrého a slušného člověka. On byl také sám se sebou spokojený. Vůbec netušil, že mu chybí jedna podstatná věc – a sice že s Ježíšem neměl vůbec osobní vztah. Jeho duchovní život byl projevem zvyku, tradice, ale živý vztah s Bohem ve skutečnosti neměl.
Jednoho dne se to ale stalo. Tento muž, který se jmenuje Marek, jednoho dne letěl letadlem. A právě uprostřed letu došlo v letadle k vážné poruše – přestala fungovat elektřina. Letadlo začalo ztrácet výšku. Spustily se kyslíkové masky a děti plakaly. V té chvíli se také setřely všechny rozdíly mezi těmi, kdo věřili a kdo nevěřili. Téměř všichni udělali znamení kříže. Někteří ho udělali obráceně, protože to pořádně ani neuměli. Nedokážu si ale představit, že Bůh by odsoudil někoho za to, že kříž udělal špatně. Letadlo ztrácelo výšku a snažilo se o co nejrychlejší nouzové přistání. Marek se začal připravovat na setkání s Ježíšem. Smrt byla hodně blízko. V té chvíli Marek zabořil tvář do svých dlaní a připravoval se na setkání s Bohem. Napadaly ho různé myšlenky, ale nakonec zvítězil velký smutek. Ne nad tím, že brzy asi ukončí svůj pozemský život, ale nad tím, když najednou uviděl všechny svoje uskutečněné hříchy. Všechno, kdy ublížil druhým i sobě, se ozvalo s obrovskou silou. V té chvíli se Marek začal modlit tak jako nikdy v životě: „Bože, je mi to líto. Strašně se omlouvám za to za všechno, co jsem provedl.“ Marek najednou velmi jasně uviděl celou pravdu o sobě. Uviděl svoji pýchu, to, jak si namlouval, že je dobrým křesťanem. Uviděl svůj život v tom pravém Božím světle. Už tu nebyly žádné výmluvy, žádné ospravedlňování. Znovu se modlil: „Pane, strašně se omlouvám, je mi to moc líto.“ Marek najednou pochopil, že v životě nehledal ani tak Boha, ale sám sebe. Uviděl všechno svoje sobectví.
Brzy na to letadlo šťastně přistálo s poškozeným podvozkem. Bylo ráno – nejtěžší, ale nejdůležitější ráno v životě Marka. Ráno, které konečně způsobilo otřes v jeho životě. A nebylo to ani tak díky tomu, co se událo na palubě letadla, ale díky tomu, co se událo v srdci Marka. V jeho životě došlo k druhému obrácení.
Marek si doposud myslel, že všechno, co po něm Bůh chce, je chodit do kostela a být slušným člověkem. Cílem křesťanského života je ale něco mnohem víc – cílem je odevzdat se Bohu, cílem je stát se novým stvořením. Nejenom v mysli, ale i v těle a duchu. To předpokládá, že si přiznám, že v mém životě není zcela všechno v pořádku a že v našem životě jsou oblasti, kde jsem ještě nedovolil Bohu, aby byl skutečně Pánem. Jsou lidé, kteří prožili své obrácení – a není jich málo – oni ale toto obrácení prožili pouze ve své mysli. Skutečná změna se ale nestala. Proměna, ta jde totiž pod povrch. Skutečná proměna nespočívá v tom, že budu vědět, co se nemá dělat, a co se má dělat. Skutečná proměna znamená žít v Boží lásce a Bohem se nechat proměnit.

Kéž by nám dobrý Bůh dal milost poznání jako Markovi. To se nemusí stát v letadle. To může klidně i v kostelní lavici. Kdy člověk pozná pravdu o sobě. Kdy spadnou všechny masky. Kdy člověk už nebude chtít být jenom slušným člověkem, ale člověkem, jakým mě chce mít Bůh. Novým člověkem, novým stvořením, člověkem podle Božího srdce!

Comments are closed.