Odpuštění

Odpustit máme samozřejmě i tehdy, když nás o to nikdo nepoprosí. V Bibli se nepíše: „Odpouštějte pouze těm, kdo vás o to požádají!“ Odpustit se má i tehdy, když ten, kdo ublížil, o odpuštění nepoprosí, ani nepožádá. V Itálii se stal takový zvláštní případ. Psal o něm i náš Katolický týdeník. Na jednom fotbalovém zápase při potyčce s policisty fanoušci, nebo lépe řečeno chuligáni, jednoho policistu zabili. On i jeho žena byli věřící lidé. Když dělali s touto vdovou novináři rozhovor, tak se ptali: „Odpustila jste?“ Ona na to odpovídá: „Nevím komu, protože nikdo nebyl usvědčen a nikdo nebyl obviněn.“ Další otázka byla: „Cítíte ve svém srdci nenávist?“ Ona odpovídá: „Necítím, ve svém srdci mám klid a mír.“ K této ženě se přitom společnost zachovala velice krutě. Nikdo nebyl obviněn, nikdo nebyl potrestán. Nikdo nepřišel, aby se této ženě omluvil. Nikdo nepřišel, aby poprosil o odpuštění. Nikdo z fanoušků, nikdo z úředníků. Vůbec nikdo! Dnes tato žena navštěvuje školy a vypráví mládeži o ceně, hodnotě a důstojnosti lidského života. Na nikoho se nezlobí. V srdci má klid a mír. Odpustila, i když o odpuštění ji nikdo nepožádal. My často uvažujeme tímto způsobem: jestliže to zavinil ten druhý, tak by přece on měl přijít první. Všimněme si ale, že Ježíš toto v evangeliu neřeší. Představme si, že by se stalo toto: pohádali bychom se se svým sousedem a on by přišel a před náš dům by nám vysypal odpadky. My si řekneme – to by měl uklidit, vždyť to přece udělal on. A budeme čekat, že soused ty odpadky uklidí. Jenže ty odpadky nám před domem budou pěkně smrdět. Potom je zcela jedno, kdo to tam vysypal, ale je jasné, že je třeba to co nejrychleji uklidit. Obrazně řečeno: ať ty odpadky rozsypal kdokoliv, když je ale člověk uklidí, bude svobodnější. Když odpouštím, jsem svobodnější a ničím negativní pouto na člověku.
Jednou přišel za jedním knězem muslim a prosil o modlitbu, protože je plný zla a neví si s tím rady. Kněz se ho zeptal: “A proč nejdete ke svým duchovním? Vždyť vy přece máte své duchovní.“ „Tam už jsem byl, ale oni mi řekli, že v mém případě mi může pomoci pouze katolický kněz.“ „Tak dobře tak se spolu pomodlíme a poprosíme Ježíše o pomoc.“ „Ale já nejsem křesťan, já nevěřím v Ježíše.“ „Dobře, tak nebudeme mluvit o Ježíši ani o Mohamedovi, ale jen se vás zeptám, jak spíte?“ „Já spím moc špatně, protože musím stále myslet na ty, kdo mi ublížili, a kterým jsem ublížil já. Musím pořád myslet na to, co se stalo.“ „A myslíte si, že jste na nich závislý? Nezdá se vám tak trochu, že jste jejich otrokem?“ “To je pravda, ale co mám dělat? Jak to děláte vy?“ „Já to dělám jednoduše – když jdu spát, tak každému odpustím. A když odpustím, tak mohu jít klidně spát, už nejsem na těch lidech závislý.“ (podle E. V.)

Comments are closed.