P. Pio

Otec Pio přitahoval a neustále k sobě přitahuje miliony lidí z celého světa. Když mluvil o sobě a měl nějakým způsobem charakterizovat sám sebe, mluvil o sobě jako o „ubohém bratrovi,“ který se modlí. On byl bytostně přesvědčen, že modlitba je naše nejlepší zbraň, která otvírá Boží srdce. Z kláštera, kde žil, nevyšel po celých padesát let. Jeho život v klášteře byl velice prostý a jednotvárný. Po celých padesát let se jenom modlil, sloužil mši svatou, zpovídal a naslouchal poutníkům. Jeho prostý život byl ale také naplněn velkými duchovními dary a mystickými zážitky.

František, tak se otec Pio původně jmenoval, se narodil v chudé rolnické rodině. Jeho rodiče měli celkem osm dětí, tři z nich zemřely v útlém věku. Rodiče zase tak úplně chudí nebyli, ale nemohli si dovolit zaplatit dětem studia. Život této rodiny stál tedy na třech pilířích – byla to rodina, náboženství a půda. Františkovo povolání se utvářelo zcela prostě, bez mimořádných událostí. František byl poslušný a zbožný. Rád chodil do kostela na mši svatou. Spřátelil se s jedním mladým kapucínem a jeho touhou bylo být jako ten „vousatý kněz.“ Rodiče vzali toto přání vážně a těch málo peněz, co měli, věnovali na chlapcovo vzdělání. V roce 1903 byl přijat do noviciátu. Už tady měl ale mladý muž velké zdravotní problémy. Dovídáme se to z korespondence otce Pia, kterou vedl se svým duchovním vůdcem a zpovědníkem. V těchto dopisech se nedovídáme pouze o jeho zdravotních problémech, ale také o jeho zápasech s ďáblem, se kterým se několikrát fyzicky střetl. Otec Pio ho nazývá Modrovousem. Velkým povzbuzením v těchto zápasech byla pro něho zjevení Ježíše a Boží Matky, kterých se mu dostávalo. Největší utrpení pro něho ale představovala nemoc. Otec Pio trpěl plicní tuberkulózou.

To už do San Giovanni Rotondo přicházely denně tisíce poutníků, aby se zúčastnily mše s otcem Piem. Tyto mše byly velice dlouhé, ale lidem to nevadilo, protože se setkávaly se světcem.

Další utrpení, které otec Pio prožíval, mu způsobovala stigmata, která nosil na pěti místech svého těla. Přestože tyto rány nebyly ošetřovány, tak se nikdy nezanítily. Mnozí podezírali svatého kněze, že se jedná o autosugesci, tedy o problém neurotického původu. To si bohužel myslel i místní biskup a Vatikán se musel k celé problematice vyjádřit. Ten se přiklonil k názorům biskupa a prohlásil tak trochu opatrně, že zdaleka není jisté, že se jedná o rány nadpřirozeného původu. Proto otec Pio nesměl od té doby psát žádné dopisy a mši mohl sloužit pouze v soukromí. Mše přitom nesměla trvat déle než 30 minut. Tyto postihy trvaly víc než deset let a lidé toto rozhodnutí nikdy vnitřně nepřijali.

Otec Pio byl osobností, vůči které nikdo nemohl zůstat lhostejný. Mnozí lidé při setkáním s ním prožili obrácení. Měl také dar uzdravování. Z mnoha svědectví bych připomněl šestiletého francouzského chlapce, který měl zánět mozkových i míšních blan v posledním stádiu. 29. ledna roku 1957 v 13.30 byl otci Piovi odeslán telegram s žádostí o přímluvu. V 16. hodin horečka ustoupila. Když druhý den ukázali chlapci obrázek otce Pia, tak prohlásil, že tohoto kněze dobře zná, protože tento kněz ho včera navštívil. Podobných případů o bilokaci otce Pia bylo zaznamenáno mnohem víc.

Otec Pio měl o svém poslání jasno – mít účast na utrpení ukřižovaného Krista a přivádět lidi k Bohu. Zemřel 23. 9. 1968 ve věku 81 let. Poté, co zemřel, došlo ještě k jedné zvláštní události – jeho stigmata zmizela a místa, kde se předtím nacházela, byla naprosto neporušená. Jeho svatost potom církev uznala roku 2002. Liturgii předsedal Jan Pavel II., jediný papež, který se s otcem Piem osobně setkal. Na jeho přímluvu byla také uzdravena spolupracovnice Jana Pavla Wanda Poltawská. Dnes je San Giovanni Rotondo nejvýznamnější poutní místo Itálie. Ročně ho navštíví devět milionů poutníků z celého světa. Dodnes svatému otci Piovi lidé říkají tak jako když žil – „Padre Pio.“ Svátek má 23. září.

 

Comments are closed.