Padesátý den

Letnice slavíme 50. den po Velikonocích – tyto svátky jsou vlastně naplněním Velikonoc. Oba svátky mají svůj původ v oslavách přírody: Velikonoce jsou svátky jara, letnice začátkem sklizně. Pro židy měly oba svátky spojitost s dějinami spásy. Velikonoce jsou připomínkou vyvedení z Egypta, letnice vzpomínkou na darování desatera na Sinaji. Pro nás křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení Ježíše a letnice svátkem seslání DS.

Nejprve tu máme číslo 50. V 50 letech stojí člověk na prahu stáří. V Římě byli muži od 50 osvobozeni od válečné služby. Padesátka je tedy symbolem klidu a pokoje. V 50 člověk zmoudří, jak říká papež Řehoř Veliký, člověk zmoudří, stane se člověkem ducha. Odvolává se přitom na Mojžíšův zákon, že lévijci od 25 let jsou povinni vykonávat službu ve stanu setkávání. V 50 jim tato služba končí a pak se stávají ochránci svatých nádob. Pro papeže Řehoře jde o symbol vedoucí úlohy.

Podle psychologie se člověk ve 40 dostává do duchovní krize, v letech mezi 40-50 proměňuje DS jeho vztah k Bohu a dává mu schopnost zakusit Boha. V 50 se potom člověk stává člověkem ducha, pramenem požehnání pro druhé.

V Izraeli je 50. rok života oslavován jako rok jubilejní: “Nebudete nic ani sít, ani sklízet, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic. Je to léto milostivé.“ Zároveň měly být prominuty všechny dluhy a otroci měli získat svobodu. 50. rok se měl stát rokem rozvažování, kdy se člověk zastaví. Má také prominout všechny dluhy a vyjasnit vztahy.

Když na nás sestoupí DS, má se i na nás završit rok milosti, máme dospět ke své podstatě a pak se můžeme stát i ochránci svatých nádob, tzn. vést druhé. (podle A.G.)

Comments are closed.