Spisovatel David Torkington píše ve svých vzpomínkách o tom, jak jako malý chlapec vyrůstal s rádiem. Tehdy ještě nebyly počítače, ani mobily. A malý David se nemohl dočkat toho, až uslyší svoji oblíbenou pohádku. Ta se jmenovala Město hraček, kde byl hlavním hrdinou beránek Larry. Ten se neustále dostával do potíží, a přitom zůstával velice zdvořilý. Stále říkal – prosím, pane strážníku, prosím, pane učiteli... Když některá postava pořád bručela, tak to byl pan Bručlavý. Kdo uměl dělat kouzla, to byl pan Čaroděj, a když někdo něco vyráběl, tak to byl pan Vynálezce.
U Davida doma mívali obraz vzkříšeného Ježíše. Ježíš měl na sobě rány po hřebech, kolem něho samá záře. Jednou mu maminka vysvětlila, co ten obraz znamená, kdo na něm je a co znamenají ty rány, a proč je kolem něho tolik světla. A jednou přišel na návštěvu pan farář, a když odcházel, tak se zadíval na tento obraz. Malý David tenkrát řekl: to je pan Milující! Nemohlo mu tehdy být více než 5 nebo 6 let. Byl to jeho první teologický výrok, který pronesl, a všechny to rozesmálo. Ale pan farář se nesmál a řekl, že David má pravdu. Naopak se ptal rodičů, kdo ho to naučil, že Ježíš je pan Milující. Oni upadli do velkých rozpaků a řekli, že nemají ani tušení. “Kde jsi slyšel, že Ježíš je pan Milující?“, ptal se páter. David se ale díval na zem a nechtěl nic prozradit, aby se mu nesmáli. Nechtěl říci, že o tom vlastně slyšel v Městě hraček.
Vzkříšený Ježíš, jeho rány, jeho probodené srdce, to je skutečně pan Milující. A právě o Velikonocích si připomínáme ty nejdůležitější pravdy naší víry, že Bůh je láska a miluje nás neustále. Nechal se za nás ukřižovat, nechal si probodnout srdce, ale třetího dne vstal z mrtvých. Protože Bůh je láska. Ježíš je skutečně pan Milující!
