Papuánské Vánoce

Otec Elias Vella, známý exercitátor a evangelizátor, který létá po celém světě, káže, přednáší a zvěstuje evangelium, vyprávěl, jak jednou na svých cestách zavítal do Afriky, a sice do Ghany. A tam měl v katedrále mši svatou, přičemž tlumočníka mu dělal místní jáhen. Otec Elias kázal anglicky, a jáhen tlumočil do místního jazyka. Kněz si všiml, že když řekl dlouhou větu, tlumočník ji přetlumočil do několika slov. Když naopak řekl krátkou větu, tlumočník ji přeložil dlouze. Otce Eliase to trochu zneklidnilo, ale říkal si, že jazyky jsou různé, a že tedy i angličtina bude hodně odlišná od místního jazyka. Když potom mše svatá skončila a on vešel do zákristie, tak mu to přece jenom nedalo, aby se na to nezeptal jednoho přítele, kněze. Ten se usmál a řekl: „Otče Eliasi, ten jáhen neumí ani slovo anglicky. On vůbec nepřekládal to, co jste říkal. Jednoduše kázal to, co ho napadlo.“

Vzpomněl jsem si přitom na podobný příběh, který se přihodil jednomu misionáři, jmenoval se otec Jakub, který působil mezi Papuánci. Přišel na Papuu Novou Guineu těšně před Vánoci a právě na Štědrý den měl pronést své první kázání. Bylo strašné horko a otec Jakub se pěkně zapotil. Také ale proto, že ještě neuměl místní jazyk. Otec Jakub tedy kázal anglicky s tím, že tlumočníka mu dělat starý muž jménem Kara. Otec Jakub ale nevěděl jednu věc, a sice že Kara umí anglicky každé páté slovo. Kněz dokončil své kázání v angličtině, posadil se a kázání začal tlumočit Kara. A Kara tlumočil z velké části kázání po svém. Kara začal vyprávět vánoční příběh tak trochu po papuánsky: „V jedné malé vesnici kdysi žilo krásné papuánské děvče, které se jmenovalo Maria. Mariina kůže byla černá a hladká, oči jí zářily a na pravé tváři měla namalovanou malou květinku. Neměla ještě muže a tak žila v chatrči svých rodičů se svými sestrami. Když se Maria při slavnostech dívala na muže, jak tancují, ze všech nejvíc se jí líbil Josef. Josef vyřezával ze dřeva krásné sošky a především byl známý tím, že vyřezával krásné masky, které při slavnostech používali muži.

Když velký duch předků v nebi uviděl Marii, moc se mu zalíbila. A tak se rozhodl, že z ní udělá matku svého syna. Když se Marii začalo zvětšovat bříško, postavil pro ni Josef na břehu řeky vlastní chatrč. Postavil ji na vysokých pilířích, aby byla chráněna před povodní. Bambusové stěny obložil pěkně upletenými rohožemi a zapálil oheň. Byla to nádherná chatrč hodná náčelníkova syna. Po devíti měsících Maria porodila syna a dala mu jméno Ježíš. Bylo to krásné, zdravé a mocné dítě. Maria ho nosila ve dne v noci v síti, kterou si ovázala kolem krku.

Když lidé v údolí uslyšeli, že přišel na svět syn velkého ducha předků, přicházeli, aby ho viděli a obdarovali. Muži přinášeli kokosové ořechy, přinesli také domácí prase se dvěma selátky. Ženy zase přinášely sladké brambory, kukuřici a fazole. Děti přinesly sladké dřevo a svoje nejkrásnější papouščí pera. Z nich mohla potom Maria vyrobit svému synovi náčelnickou čelenku. Marii to všechno velmi potěšilo a připravila dobré jídlo z darů, které dostali.

O něco později přišli na návštěvu i tři mocní náčelníci. Přicestovali člunem po řece a narozenému dítěti jako dary přinesli zlato a voňavé byliny.“

Kara dokončil tlumočení, nebo lépe řečeno své kázání. Když skončil, lidé propukli v jásot a tanec. Na tváři otec Jakuba se objevil spokojený úsměv. Byl rád, že lidé porozuměli jeho kázání. Ještěže otec Jakub nerozuměl papuánsky. Možná by se divil, kdyby slyšel, co starý Kara lidem vyprávěl. V každém případě ale Vánoce na papuánský způsob byly krásné. (podle V. J.)

Comments are closed.