Paradoxy

V Bibli se můžeme setkat na první pohled s jakýmisi paradoxy. Známe například Pavlova zvláštní slova: „Kdo chce být moudrý, ten se nejdříve musí stát pošetilým.“ To je výrok, který si na první pohled odporuje. Nebo si můžeme připomenout jiné Pavlovo slovo, kdy říká: „Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.“ Na první pohled se jedná o rozpor. My ale víme, že tomu tak není a že tato slova jsou naprosto v pořádku. Jenom je třeba zasadit je do správného rámce.

Dotýkáme se něčeho, čemu se v duchovním životě říká teologie paradoxu. Ježíš tak často učil – řekl něco, co znělo jako protimluv, ale jednalo se o naprostou pravdu. Nejvíce paradoxů můžeme třeba vidět v blahoslavenstvích. To jsou skutečné paradoxy, ale platí a jsou pravdivé. A můžeme se podívat na ty největší paradoxy: Ježíš je plně člověkem i plně Bohem. Pro lidskou logiku je to nemožné, ale v duchovním životě, v teologii paradoxu to možné je. Nebo si vezměme Boží Matku – Maria je Boží Matka a zároveň je to panna. To je obrovský paradox. Normálně něco takového není možné, ale u Boha ano. To je teologie paradoxu.

Teologie paradoxu, jak můžeme vidět, je plná moudrosti. Ježíš ve své moudrosti řekl, že slunce svítí na dobré i na zlé, déšť padá na dobré i na zlé. V tom je velká moudrost. Ježíš nesoudí, nedělá z náboženství výběrový systém. Ježíšovo učení je plné dobroty a lásky pro všechny.

Ve čtyřech evangeliích dostal Ježíš celkem 180 otázek. Přímou odpověď dal ale Ježíš pouze na tři. Někdy místo odpovědi vyprávěl příběh, kterým dal vlastně odpověď, nebo otázku zasadil do jiného rámce. Když lidé byli neupřímní, tak neodpověděl vůbec. My si myslíme, že musíme na všechno mít a dát odpověď. Teologie paradoxu říká, že to není pravda. My nemáme dávat v první řadě odpovědi na otázky, ale my máme lidem dávat smysl. Když dojde k nějaké tragédii, my nemáme a neznáme odpověď. Důležité je, že Bůh to ví a to přece stačí. Hospodin nám říká – já to vím, je to v pořádku! Víra neznamená mít a dávat odpovědi. Když budeme dávat snadné a rychlé odpovědi, lidé nebudou mít víru. V USA je v současné době asi 30 000 náboženských denominací, řekli bychom malých církví – všechny znají ty správné odpovědi na lidské otázky.

K teologii paradoxu ale patří, že my neznáme a nemáme všechny odpovědi. Často to trvá člověku, než pochopí, že musí nechat věci tak, jak jsou. A jestli naše náboženství nemá dobrou pověst, často je to proto, že máme rychlé a jasné odpovědi na všechno. Víra ale znamená žít s jistou dávkou temnoty. My bychom neměli říkat lidem – toto musíte a toto nesmíte, ale – jestliže toto a toto budete dělat a dodržovat, tak vám to přinese tyto a tyto výhody a pro vás to bude moc dobré. Mladým manželům bychom neměli říkat – toto a toto musíte a tamto nesmíte. Ale – když toto a toto budete dodržovat, tak vám to přinese tyto a tyto výhody…V opačném případě ale budete mít problémy.

K teologii paradoxu patří také náš zápas s temnotou. Všichni ho bojujeme. Každý člověk je směsicí světla a tmy. My si myslíme, že člověk je buď šťastný, nebo nešťastný, ale ono je to někde mezi tím. Ježíš to věděl, a proto učil teologii paradoxu. On nás nemiluje, protože se změníme, ale on nás miluje, abychom se změnili. Přitom je třeba vědět, že svoji temnou stránku nikdy zcela neporazíme. Bůh totiž nepotřebuje naši dokonalost, ale naši pokoru a upřímnost.

(Podle R. Rohra)

Comments are closed.