Když Lazar těžce onemocněl, poslaly jeho sestry, Marie a Marta, vzkaz Ježíši, aby okamžitě přišel. A teď nám Boží slovo připomíná jeden důležitý detail. A sice – i když Ježíš dostal tento urgentní vzkaz, ještě si v klidu zůstal dva dny na místě, teprve potom se vydal na cestu. Proč Ježíš okamžitě nespěchal? Vidíme Boha, který otálí. On má ale svoje důvody. V případě Lazara to bylo proto, aby se na něm zjevila Boží sláva. Možná i my máme podobnou zkušenost. Zkušenost Ježíše, který okamžitě nezasahuje, který – nevíme proč – čeká a otálí. Už jsem se pomodlil novénu a pořád nic! Už prosím několik let a stále se nic neděje! Bůh má ale své důvody a věřme tomu, že jestliže on čeká, je to proto, aby se jednou s ještě větší mocí a silou zjevila Boží sláva!
Také to Marta hned Ježíši pěkně vyčetla! Sotva uslyšela, že Pán přichází, utíkala mu naproti a řekla: „Kdybys byl tady, tak by můj bratr nezemřel.“ To je výčitka. Marta to prostě nemohla vydržet a tento hněv na Ježíše musela okamžitě vyklopit ven.
Teď se tam odehrává ten dialog o vzkříšení Lazara, který nakonec vyústí v ten velký zázrak. A my se podíváme, jakým způsobem ten zázrak probíhal. Tady je totiž moc krásně vidět, jak je důležitá spolupráce člověka s Bohem. Jestli má k nějakému zázraku dojít, člověk pro to musí také něco udělat. Není možné, aby se namáhal pouze Bůh!
Ježíš jde tedy ke hrobu a nejdříve je potřeba odvalit kámen. Ježíš se obrátí na muže a řekne jim: „Odvalte kámen.“ Proč to neudělal sám? To přece pro něho nebyl žádný problém. On to ale neudělal proto, že to mohl udělat člověk. Jistě si vzpomínáme na ženy, které šly v neděli ráno pomazat Ježíšovo tělo vonnými oleji. Říkaly si: „Ale kdo nám odvalí kámen? Je pro nás příliš těžký.“ A když tam přišly, kámen byl už odvalen. Někdo za ně kámen odvalil. To proto, že ony ho odvalit nemohly, byly příliš slabé na to, aby odvalily tak těžký kámen. To, co nemůžeme sami udělat, Bůh rád udělá za nás. V případě Lazara tam ovšem byli přítomní silní chlapi, pro ně nebyl problém kámen odvalit. Proto to Ježíš po nich chtěl a oni to udělali. Takže kámen je odvalen. Teď je třeba Lazara vzkřísit. Mohli to udělat lidé? Nemohli. Proto to Ježíš po nich ani nechce a volá: „Lazare, pojď ven.“ Lazar je tedy již vzkříšený. Ale jak víme, byl zamotán do pruhů plátna. Ježíš sám mohl rozmotat Lazara z těchto pláten, ale mohli to udělat i lidé. Proto jim řekl: „Rozvažte ho.“ To mohli udělat, proto to Pán neudělal za ně.
Jak vidíme, zázrak se děje ve spolupráci s člověkem. Jak se říká, my musíme udělat to, co můžeme a Bůh potom už udělá to, co nemůžeme. Mnoho zázraků se nestane jenom proto, že člověk nespolupracuje s Bohem. Někdy si lidé myslí: „Bůh to všechno udělá, já to nechám na něm.“ Jestliže budeme takto uvažovat, žádný zázrak se nestane. Co myslíte, udělal by Ježíš zázrak, kdyby ti muži neodvalili kámen? Jsem si jistý, že by ten zázrak neudělal. On potřebuje, abychom udělali to málo, co udělat můžeme a potom se může stát zázrak. Někdy se tomu říká ping – pong s Ježíšem. On po mně něco chce a já to udělám. Teď je míček na Boží straně a teď je na řadě Bůh. V příběhu o Lazarovi je to hezky vidět. Ježíš odpálí míček směrem k lidem – odvalte kámen. Oni to udělají – míček je opět na Boží straně. Ježíš vzkřísí Lazara – míček je opět na straně lidí. Oni Lazara rozvážou – míček je na straně Boží. To je ping – pong s Ježíšem. Tak by se mohl alespoň trochu nastínit náš život s Bohem. Zázrak se nestane jen tak, on nás potřebuje a bude chtít, abychom udělali to, co je v našich silách. Jestliže něco budeme moci udělat a neuděláme, nepočítejme s tím, že Bůh to za nás bude dělat. Tu trošku musíme udělat my sami. (podle E. V.)
