Potřeba zpomalit

John Ortberg je spisovatel, který píše krásné duchovní knihy. A v jedné z nich se zmiňuje o tom, jak se s rodinou přestěhoval, a krátce po tomto přestěhování zavolal jednomu svému dobrému moudrému příteli, jestli by se s ním nemohl setkat a popovídat si. John potřeboval také poradit, jak dál v duchovním životě a na co se zaměřit. A tak si jednoho dne dali schůzku a John vyprávěl svému kamarádovi o tom, co prožívá. O velkém tempu, kterým běží, o stavu svého srdce, o všech těch stresech a napětích, které prožívá. Jednoduše řečeno, John se snažil co nejlépe popsat stav svého srdce. Potom se obrátil John na svého kamaráda s otázkou: „Co mám dělat? Co mám dělat, abych byl duchovně zdravý? Co bys mi poradil?“ Následovalo dlouhé ticho. Potom jeho přítel řekl: „Myslím si, že potřebuješ zpomalit.“ „Dobře,“ řekl John a poznačil si to do svých poznámek. „A co dál? Co mám ještě udělat?“ ptal se John dál. Zase dlouhé ticho. Potom kamarád řekl: „Už nic, to je všechno. Je třeba, abys zpomalil.“ Tento přítel naslouchal a potom vystřelil jenom jeden šíp, který Johna zasáhl na tom správném místě. „Musíš zpomalit,“ a John věděl, že je to pravda.

Víme, že spěch je velkým nepřítelem našeho života. Možná právě proto známý psycholog a psychiatr Carl Gustav Jung jednou řekl: „Spěch není od ďábla, spěch, to je ďábel.“ Jedna z velkých iluzí dnešní doby je, že spěchem získáme víc času. Nedávno jsem v jednom autoservisu četl nápis: „My vám pomůžeme, abyste se pohybovali rychleji.“ Když jsem to četl, tak jsem si říkal, jestli to je také moje priorita, jestli mi také jde v životě o to, abych se pohyboval rychleji.

Mezi nejlepší americké pizzerie patří Dominos. Dominos je firma, které své zboží dopraví do půl hodiny od objednávky. Generální ředitel této firmy říká: „My neprodáváme pizzu, my prodáváme dodávku.“ Jinými slovy – my prodáváme rychlost, my prodáváme čas. Toho se chytila jedna nemocnice, která si zvolila heslo: „Pacienti na pohotovosti u nás nebudou čekat déle než dvacet minut. Pokud by čekali déle, budou ošetřeni zadarmo.“ Od vyhlášení této nabídky stoupl zisk nemocnice o 30 %. A to nemluvím o tom, že mnohé lidi, když se jdou někam najíst, nezajímá, jak je jídlo drahé nebo kvalitní, ale jak rychle ho dostanou. Američan může dnes přijet autem k okénku, kde si objedná jídlo. Nemusí z auta vůbec vystoupit, zaplatí, jídlo mu podají do okýnka, on poodjede a v autě se nají. Někdo si všiml, že my chceme mít co nejvíce věcí a zúčastnit se co nejvíce událostí v co nejkratším čase. Kdosi měl správný postřeh, že jsme bohatí, ale chudí na čas, zatímco v třetím světě jsou chudí, ale bohatí na čas.

Spěch nám nedovoluje vymanit se ze sevření starostí, bohatství a rozkoší tohoto světa. Ježíš si byl vědomý tohoto problému už ve své době, a proto opakovaně každý den odcházel na opuštěné místo. Vedl k tomu pochopitelně i svoje učedníky, jak jsme to slyšeli i v dnešním evangeliu – pojďte někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte. Pamatujme si, bratři a sestry, jednu věc – jestliže někoho chceme následovat, tak nemůžeme jít rychleji než on. Jestliže se Ježíš zastavoval, potřebujeme se také zastavit, protože nemůžeme jít rychleji než on. To neznamená, že nebudeme nikdy zaneprázdnění, ale znamená to, že i v té zaneprázdněnosti neztratíme spojení s Otcem, a že budeme dodržovat pravidelný zvyk opustit všechno a být s Bohem.

Thomas Kelly jednou řekl, že lidé dnes čas berou mnohem vážněji než věčnost. Myslím, že bychom se dnes každý z nás mohl zamyslet nad těmito slovy. Jak je to se mnou? Není pro mě také čas důležitější než věčnost?

Comments are closed.