Téměř pravidelně chodil na mši svatou pozdě. Kněz mu říkal: “Stačí vstát o pět minut dřív a stihl byste kostel včas.“ On se ale smál: “Pane faráři, vždyť to Ježíš říká jasně, že poslední budou prvními! A dělníkům na vinici dal hospodář všem po denáru. I těm, co přišli pozdě jako já! Pán Bůh přece nehledí na hodinky, ale na dobré srdce!“ „No jo“, vzdychl pan farář – „ono přijde na to, jak si kdo evangelium vyloží. Podle vás by stačilo přijít do kostela na závěrečné požehnání, do práce právě tak pro výplatu a práci nechat jiným.“
Není to zrovna moudré, používat evangelium pro omluvení vlastní pohodlnosti. Pojďme se ale raději ptát po smyslu dnešního evangelia. Je jasný a srozumitelný – nezáviď druhým, přej a bude ti přáno.
Četl jsem jednou vyprávění o slepém člověku, který za okny své světnice pěstoval s velkou pečlivostí květiny. Od jara do podzimu krásně kvetly. Zastavil se kolemjdoucí a říká tomu slepému: “Prosím vás, proč ty květiny pěstujete? Vždyť je stejně nevidíte!“ Ten slepý se usmál a říká: “Mám pro to hned tři důvody. Nejprve – mohu se květin dotýkat. Za druhé – mám rád jejich vůni. A tím třetím důvodem jste vy!“ „Jak to, vždyť mě vůbec neznáte?“ „Neznám, ale právě tak jsem si to představoval. Jistě půjde kolem někdo, kdo má květiny rád a udělají mu velkou radost. Zastaví se u mého okna, budeme spolu hovořit, a tak budu mít radost zase já.“
A to je velká pravda. Tolik radosti v životě zažiješ, kolik jí sám rozdáš druhým. Ten slepý mohl zatrpkle naslouchat krokům lidí na chodníku, mohl srovnávat a mohl závidět: “Proč právě já nevidím a oni vidí?“ Ale on se neuzavřel do své samoty a temnoty, ale vyšel z ní na cestu lásky. Vyšel dělat druhým radost, a tak ji měl i on sám. A naopak – kdo se neumí radovat z radosti druhých, ten moc radosti na světě neužije, ten se moc šidí.
Ptali se Matky Terezy, co je křesťanství. A ona na to řekla: “Je to dávání. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna. Ježíš dal zase za lidi svůj život. Ale ještě, než to udělal, dal se lidem v podobě chleba života, aby nehladověli po lásce. A lidé, kteří věří v Ježíše, jako já a miliony jiných, dávají sebe do služby lásky druhým. Ano, křesťanství je radost z dávání.“
