Radostná neděle

V jednom pralese žila velká kolonie krásných, velkých, barevných papoušků. Vesele si poletovali, prostě v pralese jim bylo dobře. Ale časem člověk začal dobývat tento prales. Lidé zdě těžili dřevo, chytali zvířata, ale začali chytat také krásné papoušky. Ty, které pochytali, zavřeli do zlatých klecí. Byli sice v kleci ze zlata, ale už nebyli svobodní. Papoušci, kteří zůstali na svobodě se sešli, aby přemýšleli, jak zpříjemnit život uvězněných kamarádů ve zlatých klecích. A se domluvili, že je budou navštěvovat, že jim budou nosit jídlo do klecí a pravidelně že je budou informovat o tom, co je nového v pralese. A tak každý den několik svobodných papoušků přilétalo, aby navštívili uvězněné přátele a přinesli něco dobrého k jídlu a pověděli jim, co je v pralese nového. Když zase jednou navštívili uvězněné kamarády, jeden z těch uvězněných už to nevydržel a zakřičel: „Už toho nechte s tím opatrovnictvím, ale udělejte už konečně něco, abychom se dostali na svobodu!“

Svět kolem nás bude dělat všechno proto, abychom byli těmi papoušky uvězněnými v kleci, jinými slovy – abychom nebyli svobodní, abychom byli zajatci. A tak svět nám nabízí dobré jídlo a pití, prostředky komunikace, zábavu, na jakou si vzpomeneme, jenom abychom nebyli svobodní.

Víme, jak to bylo s Izraelem. V tomto národě se také střídala svoboda se zajetím. Jakmile lid opustil Boha, co se stalo? Dostali se do zajetí. Svoboda, zajetí, svoboda, zajetí, radost, smutek, radost, smutek, to se neustále v Izraeli střídalo. Až nakonec přišel Ježíš, který nám nabízí radost a svobodu, a který nám může zachránit z nesvobody, ze zlaté klece, chcete-li.

Cestou může být například blahoslavenství, protože to je cesta ke štěstí a k radosti. My přece velmi dobře víme, že je možné mít všechno, a přitom být smutný, a na druhé straně člověk nemusí mít nic, a přitom může mít radost. Proč to tak funguje? Protože radost nám nedají věci, peníze, ani zábava, ale pravá radost je v Bohu. Protože radost, kterou nám nabízí Bůh, je větší než radost, kterou nám nabízí svět.

Jeden kněz vyprávěl, jak indickým dětem rozdával bonbóny. A když každé to dítě dostalo jeden bonbón, oči jim zářily radostí. Jeden bonbón, taková vzácnost! Jiný misionář vyprávěl, jak v Africe jsou mladí lidé plní radosti. Proč naše děti nemají také takovou radost, a proč nemají tak rozzářené oči? Naše děti mají přece všechno, mají drahé hračky, jak to, že nemají tak rozzářené oči?

Radost nespočívá ve věcech ani v bohatství, ale v přátelství s Bohem. Pozor – to přátelství nesmí být formální! Pokud náš vztah k Bohu nebude formální, potom je pravděpodobné, že uslyšíme Kristův hlas: „Já můžu všechno, mohu tě vysvobodit z každé závislosti, já na to mám. Jenom mi dovol, abych tě vysvobodil. A potom zase budeš moci prožít pravou radost, protože ta vychází ze svobody!“ (podle E. V.)

Comments are closed.