Rozdělení v nás

Ježíš mluví o rozdělení. Je to on sám, kdo rozděluje, protože vůči jeho osobě člověk nemůže zůstat neutrální. Koneckonců on toto rozdělení zažil ve své vlastní rodině. Víme z Bible, že jednou za ním přišli jeho příbuzní, protože se domnívali, že se pomátl na rozumu. Chtěli ho přesvědčovat, odvést domů, aby zanechal své činnosti. Jeho matka byla s nimi. Dokážeme si představit, že chtěla ulamovat hroty tohoto konfliktu a především chtěla bránit svého syna, protože stála na jeho straně a věděla, jak se věci mají. Ježíš sám prožíval problém rozdělení ve své širší rodině.

O rozdělení píše později i svatý Pavel, který upozorňuje na problém dobra a zla v lidském srdci. Z tohoto pohledu je srdce každého z nás rozdělené, protože se v něm nachází dobro i zlo. Jak to kdosi trefně vystihl, my si musíme přiznat, že je v nás i kus toho padoucha. Takoví prostě jsme. A právě proto znovu a znovu potřebujeme odpuštění, znovu a znovu potřebujeme Boží milost a pomoc, abychom se co nejvíce odkláněli od toho padoucha v nás a přikláněli se ke světci v nás.

Tedy rozdělení se nachází v našem srdci. Alexandr Solženicin objevil tuto skutečnost tehdy, když ležel, nemocný rakovinou, na plesnivé slámě v komunistickém vězeňském táboře, sám stále ještě komunista, a čekal na operaci. Nedlouho poté našel Krista. Píše: „Postupně jsem objevil, že čára, která rozděluje dobro a zlo, neleží mezi státy, mezi třídami a stranami – ale že protíná každé lidské srdce. Tato čára je v nás proměnlivá a po léta v nás kolísá. I v srdci, zachváceném zlem, si uchovává maličký kousek dobra. I v srdci nejdobrotivějším – nevykořenitelný kousíček zla.“

Proto tedy všichni znovu a znovu potřebujeme pokání a odpuštění. Snažíme se s Boží pomocí přibližovat světci v nás.

Občas se můžeme ale setkat s lidmi, kteří vnímají hřích svého života, ale nemají v nejmenším úmyslu se od něho odvrátit. Přesto prosí o modlitbu. Jeden kněz přišel do nemocnice, aby navštívil jednoho mladého muže, který měl velké emocionální problémy a trpěl velkou depresí. Proto byl hospitalizován. Muž poprosil kněze za to, aby se pomodlil za jeho uzdravení. Kněz se pomodlil a potom se ještě zeptal onoho muže, jestli neví, co je příčinou jeho deprese. Muž řekl, že o ničem neví. Kněz se tedy zeptal konkrétněji, jestli neví o nějakém nevyznaném hříchu. Muž přiznal, že má poměr s jinou ženou. Kněz se zeptal muže, jestli chce činit pokání z tohoto svého hříchu a ten muž řekl, že ne. Kněz mu všechno vysvětlil, řekl mu, že jeho deprese má pravděpodobně původ v tomto nevyznaném hříšném postoji, a že jestli nechce tento hřích vyznat a konat pokání, že pro něho nemůže nic udělat. Když muž pochopil všechny souvislosti, dokázal rychle přehodnotit celou situaci a dělal pokání z tohoto svého hříchu. Velice rychle se potom začal uzdravovat a jeho stav byl brzy o mnoho lepší.

Vidíme, jaký boj může probíhat v lidském srdci. Nevadí, že člověk je slabý, to jsme všichni, ale důležité je, abychom znovu a znovu vyznávali své hříchy, prosili za odpuštění a tak se odpoutávali od padoucha v našem srdci ke světci, který se také v našem srdci nachází.

Comments are closed.