Rozhovor u jeslí

Malý chlapec navštíví o Vánocích svého dědečka. Dívá se, jak dědeček vyřezává figurku k jesličkám. Několik jiných betlémských figurek je již hotových a stojí na stole. Chlapec je unavený, položí lokty na stůl a usíná. Ve snu ovšem figurky oživnou a on se octne mezi nimi. Jde s nimi k betlémské stáji a dívá se na Jezulátko.

„Rád bych od tebe měl tři věci“, říká Jezulátko. A chlapec horlivě odpovídá: „Dobře, dám ti nový kabát, můj elektrický vláček a moji krásnou obrázkovou knihu.“

„Ne“, odpovídá Ježíšek. „To nepotřebuji. Chtěl bych mít něco jiného. Dej mi svoji poslední slohovou práci z češtiny“, říká potichu. Chlapec se poleká: „Pod tu práci ale můj učitel napsal, že je nedostatečná. Za poslední slohovou práci jsem dostal pětku.“ „Právě proto tu práci chci. Přineseš mi vždycky všechno, pod čím je napsáno, že to je nedostatečné?“ „Rád“, říká malý chlapec.

„A za druhé bych chtěl od tebe tvůj hrnek na mléko!“ „Ale ten jsem přece včera rozbil!“ „Přineseš mi všechno, co se v tvém životě rozbilo?“ ptá se Jezulátko.

„A teď ještě moje třetí přání: Přineseš mi ještě odpověď, kterou jsi dal mamince, když se tě na ten hrníček ptala.“ Tu se dal chlapec do hořkého pláče a vzlyká: „Já jsem přece lhal, že mi spadl. Ve skutečnosti jsem ten hrnek shodil na podlahu schválně.“

„Ano, přines mi pokaždé svoje lži, svůj vzdor, všechno zlé, co jsi udělal, abych ti mohl pomoci a odpustit, abych tě mohl uzdravit a změnit!“

Vtom se chlapec probudí a najednou ví, proč se stal Bůh člověkem a proč se Ježíš narodil jako Vykupitel: aby všechno nedostatečné, rozbité a zlé mohl uzdravit a proměnit.

(podle A. G.)

Comments are closed.