Skála

Učedníci se po smrti Pána vrací ke své původní živnosti. Když byl Ježíš ukřižován, apoštolům se všechno zhroutilo jako domeček z karet. Prožili obrovské rozčarování a nezbývalo nic jiného, než se vrátit ke své původní profesi. Je pravda, že oni sice všechno opustili, ale lodě i sítě měli neustále doma. Stačilo je trochu oprášit a mohlo se vyrazit na lov.

V tom dnešním příběhu vidíme Petra, který se už chová jako první papež. To jsme mohli vidět už u Ježíšova hrobu. Jan byl u hrobu první, ale počkal na Petra, který jako první vstoupil dovnitř. Petr je papež, je to autorita, která všechno musí prozkoumat. Dnes vidíme opět něco podobného – Jan poznává Pána, vykřikne: „To je Pán!“ a Petr jde do akce, skočí do vody a jako autorita, jako papež musí všechno ověřit a prozkoumat. Krásné je to, jak ostatní uznávali tuto autoritu Petra.

Když jde Petr prozkoumat, jestli tou postavou je skutečně Pán, tak udělá jednu zvláštní věc – a sice přehodil si šat. To je zvláštní: Petr skáče do vody a před tím se oblékne, obleče si šaty. To se před koupáním přece nedělá. Biblisté nabízejí tento výklad: Petr ještě nebyl připraven na pravdu o sobě samém. Ještě pořád v sobě nosil tu situaci zapření. Ta věc ještě nebyla v pořádku. Petr ještě nedokáže před Pána předstoupit obrazně řečeno „nahý.“ Proto se musí obléknout, šaty mají zakrýt tento problém, Petr se snaží tento problém jakoby zaobalit, zakrýt. Ještě není připraven pro pravdu! Proto nakonec musí přijít ty tři otázky, kdy se Ježíš ptá Petra, jestli ho miluje, Petr třikrát odpoví, že ano a toto je teprve ta chvíle, kdy Petr je otevřený pro pravdu a už nic neskrývá. Uvědomuje si svoji slabost, svoje selhání, ale zároveň i lásku vůči Ježíši. Petr se už neobviňuje, ale ani nemachruje. Zradil Ježíše, ale nyní už bude věrný.

Petr je tedy první papež, jinými slovy je to skála, protože tak ho nazval Ježíš. Je Petr ale opravdu skála? Když tolikrát dal najevo svoji slabost, zapřel Pána…Je to skála?

To, že Bůh je skála, tomu rozumíme. Najdeme to i v Bibli. Bůh je skála, která je pevná, stabilní, člověk se o ni může opřít. Ale Petr jako skála?

Ano, Petr je skála. Jeho příběh je pro nás velkým povzbuzením. Vypráví nám o tom, že i když je člověk křehký a slabý, tak i přesto může být skálou! A to tehdy, když jako Petr vyznáme, kdo je Ježíš. Potom můžeme být skálou pro druhé. O skálu se člověk může opřít. Může se schovat do jejího stínu. To je něco, po čem touží především ženy – aby se mohly opřít o svého muže. A také to bývá jedna z častých stížností ze strany žen, a sice, že muž pro ni není skálou.

Samozřejmě, že ta skála se v životě mění. Pro děti jsou tou skálou rodiče. Později to je třeba učitel nebo vychovatel nebo trenér! Pro někoho je to kněz nebo někdo jiný. Ale každý z nás potřebuje mít ve svém životě tuto skálu. Nejenom Boha jako skálu, ale také člověka, o kterého se mohu opřít. A potom tyto skály, o které jsme se opírali, odejdou na věčnost. Člověk potom cítí, jak mu tito lidé chybí. A to je výzva, aby se on stal také skálou pro druhé. Není to ale tak, že člověk se bude jako skála nabízet – to nejde. Lidé si nás sami najdou a těmto lidem potom budeme skálou, která bude poskytovat útočiště.

Comments are closed.