Skála

V příběhu 3. neděle velikonoční o zázračném rybolovu vidíme Petra, který se už chová jako první papež. To jsme mohli vidět už u Ježíšova hrobu. Jan byl u hrobu první, ale počkal na Petra, který jako první vstoupil dovnitř. Petr je papež, je to autorita, která všechno musí prozkoumat. Dnes vidíme opět něco podobného – Jan poznává Pána, vykřikne: „To je Pán!“ a Petr jde do akce, skočí do vody a jako autorita, jako papež, musí všechno ověřit a prozkoumat. Krásné je to, jak ostatní uznávali tuto autoritu Petra.

Petr je tedy první papež, jinými slovy je to skála, protože tak ho nazval Ježíš. Je Petr ale opravdu skála? Když tolikrát dal najevo svoji slabost, zapřel Pána…Je to skála?

To, že Bůh je skála, tomu rozumíme. Najdeme to i v Bibli. Bůh je skála, která je pevná, stabilní, člověk se o ni může opřít. Ale Petr jako skála?

Ano, Petr je skála. Jeho příběh je pro nás velkým povzbuzením. Vypráví nám o tom, že i když je člověk křehký a slabý, tak i přesto může být skálou! A to tehdy, když jako Petr vyznáme, kdo je Ježíš. Potom můžeme být skálou pro druhé. O skálu se člověk může opřít. Může se schovat do jejího stínu. To je něco, po čem touží především ženy – aby se mohly opřít o svého muže. A také to bývá jedna z častých stížností ze strany žen, a sice, že muž pro ni není skálou.

Samozřejmě, že ta skála se v životě mění. Pro děti jsou tou skálou rodiče. Později to je třeba učitel nebo vychovatel nebo trenér. Pro někoho je to kněz nebo někdo jiný. Ale každý z nás potřebuje mít ve svém životě tuto skálu. Nejenom Boha jako skálu, ale také člověka, o kterého se mohu opřít. A potom tyto skály, o které jsme se opírali, odejdou na věčnost. Člověk pak cítí, jak mu tito lidé chybí. A to je výzva, aby se on stal také skálou pro druhé. Není to ale tak, že člověk se bude jako skála nabízet – to nejde. Lidé si nás sami najdou, a těmto lidem potom budeme skálou, která jim bude poskytovat útočiště.

Comments are closed.