Sůl a světlo

Evangelní obraz soli a světla známe. Znal jej i Ježíš – už jako malý chlapec viděl, jak jeho maminka každý den používá sůl a zapaluje lampičku. Plinius říká: „Nejdůležitější je sůl a světlo slunce.“ Sůl se používala k prosolování masa, aby se uchránilo před zkažením. Svět je zkažený a křesťan ho má chránit před zkázou. Jestli ale sami budeme zkažení, nečistí jako nečistá sůl, tak svět před zkázou zachraňovat nebudeme. Sůl je také agresivní, štípe a pálí. I křesťan „štípe a pálí“, nenechá ty druhé v klidu, on je provokuje…Neříká: buďme v klidu, je to dobré. Pán také neřekl – buďte med, slaďte…Ale – jste sůl, tak solte!

Co se týká světla, tak v Izraeli to byla výsada žen – starat se o světlo v domácnosti. Tak to dělávala jistě i Maria. Představme si, jak Maria, když se začíná stmívat, zapaluje sedmiramenný svícen a malý Ježíšek zvědavě kouká. Pozoruje světlo a malá světýlka. Možná, že právě tato skutečnost později přivedla dospělého Ježíše k tomu, že prohlásil: “Já jsem světlo světa,“ ale také: „Vy jste světlo světa.“

Jsou ale i jiná světla. Světla falešná a podbízivá, která se nás snaží oslnit a oklamat. Na ostrově Barbados se nachází starý hrad, který v 19. století patřil pirátovi Samu Lordovi. A tento pirát dostal jednou velice jednoduchý nápad, jak snadno přijít k majetku a ke kořisti. Vždy navečer zavěsil na stromy kolem ostrova lucerny, které nádherně svítily do širého moře. A když se objevila v noci nějaká loď, lidé uviděli světla a řekli si: “Ejhle, to máme štěstí, přístav.“ A kapitán nařídil plnou parou vpřed. Nemusím říkat, co se stalo. Lodi se roztříštily o skaliska. A kapitán Sam už jenom připlul ve svém člunu k troskám lodi a vylovil kořist. A tak bez nějaké větší práce měl kapitán Lord bohatou kořist. Stačilo tak málo – zavěsit falešná světla. I dnes můžeme kolem sebe vidět tolik falešných světel. Jejich úkolem je zmást člověka a přivodit mu zkázu.

Před několika léty se konal ve Spojených státech výzkum, který se týkal ptáků, letících do teplých krajin. Vědělo se, že poměrně velké množství ptáků cestou zahyne, ale nevědělo se přesně proč. Při výzkumu, který trval dva roky, se nakonec zjistilo, že mnoho z ptáků, kteří zahynou na svých cestách, zahyne tak, že narazí ve velké rychlosti do oken vysokých mrakodrapů. Ptáci se totiž na svých cestách mimo v noci mimo jiné řídí hvězdami, a okna svítících mrakodrapů jim tyto hvězdy připomínají. Oni si tato svítící okna pletou s hvězdami. K tomuto závěru přišli vědci, a výsledek zní – kdyby mrakodrapy měly večer zhasnutá světla, mnohým ptákům by to zachránilo život. I zde se jedná o falešná světla. Ptáci ale na rozdíl od lidí nemají rozum, a s těmito světly si nedokážou poradit.

Nás ale bude zajímat to světlo skutečné a nefalšované. Církevní otcové rozlišují několik druhů světel a osvícení:

1. přirozené světlo = rozum

2. světlo víry - vnímá to, na co už rozum nestačí

3. světlo milosti - je širší než víra, protože Bůh dává milost, jak chce i nezávisle na víře

4. světlo slávy - to je světlo blaženého patření na Boha

Kam bychom mohli zařadit Ducha svatého a jeho působení? Pochopitelně do všech kategorií. On je dárce rozumu, to je jeho dar, pomáhá naší víře, uděluje milost a dává podíl na věčné slávě. Jako křesťané se máme snažit vyhýbat světlům falešným a mít co největší podíl na tom světle pravém, které o Vánocích přišlo na svět.

Comments are closed.