Sv. Petr a Pavel

Naše diecéze má tu výsadu, a klidně můžeme říci, že má tu milost, že je pod záštitou a ochranou samotných apoštolů svatých Petra a Pavla.

Co se týká historie samotné svatopetrské katedrály, zpočátku na Petrově stála pouze malá románská kaple, a to už někdy v 11. století. Později zde už stál malý kostelík, který procházel různými přestavbami. Původně se jednalo o kostel zasvěcený pouze sv. Petrovi. Patronát sv. Pavla byl připojen někdy kolem roku 1500. Když potom bylo v roce 1777 založeno Brněnské biskupství, kostel byl povýšen na katedrálu. Dvě věže, které jsou neodmyslitelnou součástí katedrály, ty jsou poměrně nové, byly postaveny v letech 1904 – 09. Nad vchodem katedrály potom můžeme číst latinský nápis, který dobře známe z Bible – a to jsou ta známá slova: Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi, a já vás občerstvím. Katedrála je pochopitelně národní kulturní památkou.

Prvním brněnským biskupem byl potom hrabě Chorinský, který byl biskupem celkem 9 let. Zemřel v Kuřimi. V té době mělo biskupství 27 děkanátů. Dnes je děkanátů celkem 20, v diecézi působí 15 mužských řádů a kongregací a ženských řádů a kongregací zde působí celkem 22. Nejstarším řádem působícím na území naší diecéze jsou benediktini, nejstarším řádem ženským jsou cisterciačky, které působí v Předklášteří u Tišnova. Tento klášter založila maminka sv. Anežky České. Farností je 451, obsazených je asi 200. Kostelů je 608. Naše diecéze má 61 poutních míst, počítají se i ta maličká poutní místa, 33 z nich je zasvěceno Boží Matce.

Diecéze má také svůj erb, který pochází z roku 1946. Jsou na něm symboly apoštolů – 2 zkřížené klíče a meč. Vlajku má diecéze poměrně mladou, ta pochází z roku 2006. Prostřední pruh je modrý a představuje mariánský prvek, symboly jsou stejné jako na erbu – dva klíče a meč. Brněnská diecéze čítá přibližně 1 400 000 obyvatel, ke katolické církvi podle posledního sčítání se přihlásilo asi půl milionu.

Vraťme se alespoň krátce ještě k prvnímu čtení. Vidíme Petra a Jana, jak uzdraví chromého člověka. Můžeme si všimnout, že použijí stejná slova, jaká používal Ježíš – vstaň a choď! Hlavním důvodem, jak se šířilo křesťanství, byla víra apoštolů a prvních křesťanů. Díky této víře uzdravovali nemocné a vyháněli zlé duchy. Pohané se často křesťanům posmívali, že jejich učení je možná tak vhodné pro otroky nebo nevzdělané ženy. Dokonce byli pohané v šoku, když zjistili, že kazatelé jsou prostí, nevzdělaní lidé jako třeba rybáři. Byli to ale lidé, kteří měli víru. Díky této víře se šíří Boží království. Pohanům to prostě nebral jejich rozum.

V prvních staletích křesťanství neexistovaly masivní kampaně či evangelizace. Křesťanství se šířilo asi takto: Představte si, že jste pohanem, který uctívá pohanské bohy. Jednoho dne onemocníte. Máte křesťanského přítele, kterému řeknete o své nemoci, a ten vám poví, že můžete být uzdraven. Vy odpovíte: „Dobře, já to tedy zkusím.“ Váš kamarád pošle kněze a ten přijde s přáteli a bude se za vás modlit. Bůh vás uzdraví a vy jste tak osloveni, že požádáte o křest nejen pro sebe, ale pro celý váš dům. Tímto způsobem se šířilo křesťanství v prvních staletích. Vidíme zde propastný rozdíl mezi starověkem a dnešní dobou. Je zvláštní, kam se poděla víra, kterou měli první křesťané. Myslím, že takovou víru potřebujeme i dnes. Dokonce sv. Augustin se domníval, že uzdravování patřilo do prvotní církve a teď už není potřeba. Časem ale přehodnotil tento svůj názor, protože byl svědkem některých zázračných uzdravení.

Proto i dnes můžeme prosit sv. Petra a Pavla o přímluvu, abychom měli také něco z této jejich odvážné víry, abychom i dnes věřili v Boží moc, v Krista, který uzdravuje, osvobozuje, který působí i dnes. A abychom se s takovou odvahou a důvěrou dokázali modlit.

Comments are closed.