Svatba v Káně

O druhé neděli v mezidobí se čte známé evangelium. o svatbě v Káně Galilejské. Tato vesnice dnes již neexistuje, najdeme na jejím místě už pouze několik rozvalin. Kána Galilejská, která se dnes ukazuje turistům, není původní a byla postavena až někdy v 17. století asi 8 km od místa původního. Dnešní Kána i přesto je známým místem turistického ruchu. Lidé, manželské páry sem přijíždí, aby zde obnovili své manželské sliby a někteří si zde koupí i víno…

Čtení o zázraku v Káně, je také o nás. Je to text plný symbolů, obrazů a tajemství. Svatba v Písmu je především obrazem Krista a církve. On je ženich, církev je nevěsta. Staré víno je podle některých obrazem Starého zákona. Ježíš ale přináší víno nové, mnohem kvalitnější, začíná totiž doba Nového zákona. Jiní spatřují v proměněném víně obraz Ježíšovy svaté krve. Tak jako na počátku své činnosti proměnil vodu ve víno, tak na konci své činnosti proměnil víno ve svoji krev.

Pro nás je v tomto evangeliu důležitá role Panny Marie. Jan mluví o Marii pouze dvakrát. Na tomto místě a potom se o ní zmiňuje až pod křížem. Zvláštní je, že on sám ji nikdy nenazývá jménem: vždy o ní píše jako o matce, nebo o ženě. To oslovení by se nám mohlo zdát na první pohled velice tvrdé, ale je to právě naopak. „Ženo“ v Písmu – to je vznešené oslovení. Něco jako dnes „Paní“. A Maria tu vystupuje jako někdo, kdo předkládá Ježíši náš nedostatek, naši nouzi. To je její úloha jako přímluvkyně. Samozřejmě, že Ježíš ví, co potřebujeme, co nám chybí a čeho se nám nedostává, ale ona mu tuto nouzi znovu a znovu předkládá jako starostlivá maminka. Předkládá mu náš nedostatek víry, lásky, trpělivosti a Ježíš to udělá. Možná ani ne tak kvůli nám, ale hlavně kvůli ní. A udělá to, až přijde jeho hodina a tu určuje Otec. Bylo to v Božím plánu, aby Ježíš udělal první zázrak na přímluvu svaté Matky. Tak se to stalo a tak se to děje i dnes. „Dostane-li se nám nějaké milosti, vězme, že je to od ní. Bůh chtěl, abychom vše dobré měli skrze Marii“ – tak to říká velký ctitel Panny Marie sv. Bernard.

Nakonec se tedy v Káně stane velký zázrak na přímluvu Marie. I správce se velmi diví: „Ty jsi uchoval dobré víno až do konce.“ Věta vyjadřuje typické chytráctví, které je dnes v Orientě běžné. Obchodník nabízí krásný předmět a až přestane zákazník dávat pozor, zabalí něco jiného, nebo přibalí něco druhořadého. Prodává např. dřevěné sošky, a když si koupíte tři, tak doma zjistíte, že dvě jsou ze sádry. Tak i hostům se zpočátku dává dobré víno a až hosté víno pochválí a přestanou vnímat, dává se už víno obyčejné, méně kvalitní. Tak to bývá i mezi lidmi.

V duchovním životě je to ale obráceně – nejkrásnější zážitky přijdou až nakonec. A to nejen na věčnosti, ale už tady v tomto světě. Dosvědčuje to zkušenost těch, kteří pokročili v duchovním životě. Na začátku to není snadné, musí se odporovat zlým návykům. Sv. Augustin o tom píše: „Moje špatné návyky mě chytaly a s pláčem volaly – chceš nás opustit?“ Kdo však vytrvá, objeví později krásu života s Bohem.

Comments are closed.