Svatý Vavřinec

Ve stručnosti si můžeme připomenout životní příběh svatého jáhna Vavřince: První polovina 3. století, obrovské pronásledování křesťanů. Papež Sixtus je veden na popravu a těsně předtím pověří svého přítele jáhna Vavřince, aby se ujal pokladů církve a rozdal je těm nejchudším a nejpotřebnějším. Císař Valerián se ale všechno doví a přikazuje Vavřinci, aby mu poklad odevzdal. Ten se brání a nechává si tři dny s tím, že tuto dobu potřebuje právě na to, aby ony poklady shromáždil. Během tří dnů ale poklady stihne rozdat a po ukončení lhůty přivádí ke králi všechny ty chudáky a mrzáky a říká: “Tady je máš, to jsou ty největší poklady církve.“ Král se rozzuřil a nechal Vavřince krutě umučit.

Také víme, že ve vězení ho hlídal jeden římský voják, a tento voják uvěřil v Boha díky svědectví tohoto mučedníka. Tento voják byl ještě ten rok také popraven a umučen. A protože svatý Vavřinec zemřel ve spojení s ohněm, tak se lidé utíkali k tomuto světci s prosbou o přímluvu vždycky, když se jednalo o nějaké nebezpečí nebo ohrožení ohněm. V selském kalendáři byl Vavřinec označován jako první podzimní bratr a to proto, že od 10. 8., tedy od svátku sv. Vavřince, se začínaly sázet podzimní plodiny. Úcta k tomuto světci se rychle šířila. V prvních staletích to byl světec nejoblíbenější hned po svatém Petru a Pavlu.

Obrovský vliv na rozšíření této úcty měla jedna z klíčových bitev raného středověku, která se odehrála na řece Lechu mezi Otou I. Velikým, východofranským králem, a maďarskými kmeny roku 955. Tyto maďarské kmeny drancovaly Evropu. Dostaly se do Itálie, plenily už i Francii. Bylo třeba zastavit tyto hordy. Došlo tedy k rozhodující bitvě, které se účastnilo i tisíc českých bojovníků na straně Oty I. Několik dní probíhaly mezi vojsky drobné rozmíšky, ale teprve 10. 8., tedy právě o svátku svatého Vavřince, maďarské vojsko přebrodilo řeku. Z dobových zpráv se dovídáme, jak se připravovalo vojsko krále Oty I. Ten den se vojáci postili a sloužily se bohoslužby. V čele vojska krále Oty se do bitvy nesly dvě vzácné relikvie – kopí svatého Longina, což byl voják, který tímto kopím probodl Kristův bok a později se stal křesťanem a dokonce světcem a tou druhou relikvií, která se nesla v čele průvodu, to byl originální hřeb z Kristova kříže. Tenkrát lidé měli velkou víru. Kdybychom my postupovali podobně v bitvách, které svádíme v životě, možná by výsledky vypadaly zcela jinak. Půst, návštěva bohoslužby, víra ve svaté předměty. Čili takto vyzbrojeni šli křesťanští vojáci do boje. Naši vojáci v bitvě zahynuli, Češi byli zabiti, ale Ota I. nakonec zvítězil. Maďaři se stáhli na území dnešního Maďarska, kde žijí dodnes. Příval nepřátelských a násilných kmenů byl zastaven. A protože se to stalo právě o svátku svatého Vavřince, vítězství této pro Evropu klíčové bitvy bylo připsáno právě tomuto světci, a jeho úcta se díky tomu rozšířila ještě víc ve Francii a Německu. To je bitva na řece Lechu 10. 8. roku 955.

A ještě jednou si můžeme připomenout tolik oblíbeného světce. Mnozí z vás víte, co jsou to perseidy. Perseidy jsou meteorické roje, které je možné sledovat na obloze od 10. asi do 13.8. Začínají být vidět právě o svátku svatého Vavřince, proto se perseidům lidově říká „Slzy svatého Vavřince.“ Najednou obloha zazáří mnoha světýlky. Ta světýlka mají ale skutečně vztah k našemu světci. Když byl Vavřinec žádán, aby se vzdal své víry a aby obětoval bohům, a když odmítl, císař mu řekl: „Jestli nebudeš obětovat bohům, tak celou noc budeš trpět a budeš prožívat muka.“ Vavřinec na to odpověděl: „Moje noc nebude vůbec temná. Moje noc bude plná světla.“ Vavřinec samozřejmě už myslel na nebe, myslel na věčnost. Ale perseidy, tedy slzy svatého Vavřince, což jsou meteorické roje, nám mohou vždy znovu připomenout víru a odvahu tohoto mladého muže!

 

Comments are closed.