Tři kříže

„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“

Když je řeč o kříži a o jeho nesení, tak se můžeme podívat na Kalvárii. Tam vidíme stát dokonce kříže tři. Ježíš neumíral o Velkém pátku sám. Po levé ruce Ježíše stál kříž odmítnutý. Visel na něm zločinec, který se odmítl kát. Krev vykoupení skrápěla zem hned vedle něho, jediná prosba o slitování ho mohla spasit, ale on raději volil hněv vůči Bohu. To je jedna z typických reakcí na kříž – hněv vůči Bohu.

V knize Krev beránkova popisuje autor životní příběh jednoho muže, který se jmenuje Ben Wanderhope, a jeho dcery Carol. Tento tatínek zápasí o život své dcery, která je těžce nemocná, protože má leukémii. Carol se ocitne v nemocnici a tatínek si to z nemocnice zamíří přímou do kostela, kde prosí o život své dcery. Slibuje, že bude dobrým otcem…Hned poté se vrátí do nemocnice a zjistí, že jeho dcera je na tom mnohem lépe. Je radostí bez sebe a nešetří chválou, protože si je jist, že Bůh vyslyšel jeho prosby.

Druhý den se ale Carol nakazí infekcí a zemře. Wanderhope má dojem, že si Bůh z něho vystřelil. Zírá na mrtvé tělo své dcery a nedokáže to pochopit. Ten den měla dcera právě narozeniny a on jí nesl narozeninový dort. Bylo toho na něho moc. Spěchal do kostela a ve vzteku tento dort hodil do tváře ukřižovaného Krista. Dort zasáhl Ježíše přímo do obličeje. Potom se otec zhroutil. Bláhově čekal na odpověď, která nikdy nepřišla. Měl pocit, že ho Bůh zradil. To je odmítnutý kříž, kdy člověku zůstane pouze srdce plné hořkosti.

Existuje však i kříž přijatý. Vzpomeňme na osud lotra po pravici. Byl posledním člověkem, který s Ježíšem vlídně promluvil. Kříž měl na něho očistný účinek a vedl ho k uznání vlastní hříšnosti a pochopení, že potřebuje milost. Díky jediné prosbě o slitování došel spásy.

A potom je tu kříž uprostřed, který je jedinečný, protože přináší spásu a uzdravení.

Co se stalo na tomto kříži, nám může alespoň trochu přiblížit tento malý příběh: jeden chlapec chodil soustavně pozdě ze školy, a přitom nikdy nebyl schopen rodičům vysvětlit důvody svého zpoždění. Otec, kterého to už dovádělo k zoufalství, si jednoho dne chlapce zavolal na kobereček, pořádně mu vyčinil a s naprosto vážnou tváří mu oznámil, že bude-li se to ještě opakovat, ponechá ho pouze o chlebu a o vodě.

Varování však nebylo nic platné, protože hned další den se kluk vrátil ještě mnohem později než jindy. Maminka s ním proto nemluvila a tatínek jakbysmet. Když nastal čas jídla, chlapec zjistil, že rodiče svou hrozbu mysleli vážně. Zatímco ostatní členové rodiny dostali vrchovatě naložené talíře, před ním se ocitla sklenice vody a krajíc suchého chleba. Tatínek chvíli počkal a potom mlčky vyměnil svůj talíř za talíř svého syna. Ten pak už nikdy nezapomněl na to, jak kdysi táta vzal na svá bedra trest, který měl postihnout jeho.

Když na to po mnoha létech vzpomínal, řekl: „Po celý život jsem věděl, jaký je Bůh – podle toho, co tenkrát udělal můj táta.“

Comments are closed.