Tříska a trám

Evangelia používají pro označení tesaře, kameníka, koláře i stolaře v jednom slovo „tektón.“  Jednou částí Ježíšovy práce v nejužším slova smyslu bylo opracovávání dřeva na stavbu určitých částí domu. Ale v Nazaretě byly stěny obyčejných domů z kamene nebo hliněných cihel. Dřevo se většinou používalo na trámy na střeše, přičemž mezi ně požívali bláto a hlínu. Ze dřeva ale byly dveře, závory, popřípadě mříže na oknech. Ježíš však mohl kromě trámů vyrábět postele, stoly, stoličky, ale i skříně či truhlice.

Svatý mučedník Justin tvrdil, že vyráběl také pluhy a jařma – když Ježíš řekl: Mé jho není těžké…vzpomněli si v té chvíli jistě jeho posluchači na to, že Ježíš je také vyráběl jako tesař…Být tesařem tedy vyžadovalo velkou zručnost. Ježíš se často při práci pořádně zapotil – chodil také do okolí kácet stromy, musel mít slušné svaly. Když ho někdy vidíme pochudlého z hollywoodských filmů či na svatých obrázcích, těžko by Ježíš zvládl vykonávat toto náročné povolání, které vykonával až do svých 30 let. To byl svět, ve kterém Ježíš žil 30 let – svět práce a námahy, ale také svět soudržných rodin.

      Dnešní evangelium nás zavádí do truhlářské dílny. V jedné takové dílně vyrůstal Ježíš. Josef byl tesař a Ježíš mu pomáhal. A už jako malý chlapec viděl kolem sebe samé trámy, dřevo, a na zemi také plno třísek. Možná že právě tato dílna ho inspirovala k jeho přirovnání o trámu v našem oku a o třísce v oku druhého. Možná že při jednom svém kázání se v duchu vrátil do dětství a vzpomněl si na Josefovu dílnu. A Ježíš nám připomíná, že jsme to my, kdo jsme nakloněni k tomu, že vidíme třísku v oku bratra, ale už nevidíme trám ve svém oku.

Stalo se to při jedné vojenské inspekci. Do kasáren přijel pan plukovník. Celá kasárna byla na nohou. Několik týdnů před tím se všechno pucovalo, natíralo, všechno se dávalo do pořádku, aby pan plukovník nenašel žádné nedostatky, a aby byl spokojen. Jakmile plukovník přijel, všichni nastoupili na plac. A jak to známe z vojenských filmů – plukovník jde a přísným pohledem si přeměřuje vojáky. A jak tak jde, najednou se zastaví u jednoho vojína. Podívá se na něho a zakřičí: „Vojíne, zapněte tu kapsu!“ Vojín byl celý rozrušený, takže ze sebe jenom vykoktal: „Mám ji skutečně zapnout okamžitě, pane plukovníku?“ „Ano, na co čekáte?“ Vojín opatrně přistoupil k panu plukovníkovi a zapnul klopu kapsy u jeho košile.

Vždycky je jednodušší vidět obrazně řečeno rozepnuté kapsy těch druhých než ty své. Proto Ježíš říká: „Pokrytče, napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“

Comments are closed.