Uzdravení

Skupina mladých manažerů, kterým skončilo týdenní školení, spěchala letištním koridorem. Byl pátek večer a všichni se vraceli domů. Přiběhli na poslední chvíli, jejich letadlo mělo co nevidět odletět. S příručními zavazadly, letenkami a pasy v rukou probíhali prostorami letiště. Najednou dva z nich vrazili nechtěně do prodejního vozíku s ovocem a převrhli koš s jablky. Jablka se všechna rozkutálela po zemi. Mladíci se nezdržovali, ani se neohlédli a pokračovali v běhu, aby stihli letadlo. Všichni kromě jednoho.
Tomu bylo prodavačky ovoce líto, když viděl, co se stalo. Kousek za vozíkem se zastavil. Křikl na ostatní, aby běželi bez něj, že poletí dalším letadlem. A tak se vrátil k vozíku a viděl, že všechna jablka jsou stále ještě rozházená po zemi. Jaké bylo ale jeho překvapení, když zjistil, že prodávající je slepá dívka. Plakala a po tvářích jí tekly velké slzy. Hmatala po zemi a marně hledala jablka mezi procházejícími lidmi, kteří ji bez povšimnutí míjeli. Nikdo se nezastavil, nikdo jí nepodal ani jedno spadlé jablko. Mladý manažer si klekl vedle ní, posbíral jablka do koše a pomohl jí správně postavit vozík.
Potom si všiml, že se pádem hodně jablek potlouklo. Uložil je proto do jiného košíku. Když byl hotov, vytáhl peněženku a řekl dívce: „Už je vše dobré?“ Dívka se usmála a kývla hlavou. Muž jí vložil do rukou stoeurovou bankovku a pokračoval: „Vezmi si ji, prosím. To je za škodu, kterou jsme způsobili. Doufám, že jsme ti nepokazili den.“ Obrátil se a odcházel. Dívka za ním vykřikla: „Pane…“ Zůstal stát, otočil se a podíval se do jejích slepých očí. Ona se ho zeptala: „Pane, ty jsi Ježíš?“ Muž znehybněl. Ale ještě než zamířil ke stanovišti pro další odlet letadla, pootočil se a cítil, jak jeho duši neustále rozechvívá otázka: „Ty jsi Ježíš?“
Svatý Jan Křtitel je ve vězení a klade si tutéž otázku. Proto posílá své učedníky za Pánem a ptá se: „Jsi to ty, kdo má přijít? Nebo máme čekat někoho jiného? Jsi skutečně Ježíš, jsi doopravdy Boží Syn, ten slíbený Mesiáš?“
A Ježíš odpoví. „Vyřiďte Janovi, co vidíte – slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší.“ Tyto zázraky, tyto krásné velké Boží věci, jsou odpovědí na Janovu otázku. Toto může totiž udělat pouze Mesiáš, pouze Boží Syn.
Mluvili jsme o nevidomé dívce. Na prvním místě Ježíš mluví právě o uzdravení slepých – slepí vidí! Chromí chodí…
Jednou za jedním knězem přišlo děvče, které plakalo a prosilo kněze: „Otče, prosím vás, pojďte k nám domů. Moje maminka ztrácí zrak, je už téměř slepá a velmi si zoufá.“ A tak kněz se vydal na návštěvu ještě s několika přáteli, aby se modlili za uzdravení této ženy. A v modlitbě předložili tuto prosbu Bohu. Pro Boha přece není nic, co bychom mu nemohli předložit. U něho vlastně existuje jenom láska. A tak se modlili za ženu s tím, že u Boha není nic nemožné. A jak se tak modlili, ta žena je najednou zastavila a řekla, že jasně cítí, že by hned teď měla jít za sousedkou a smířit se s ní. Takže všechny nechala doma a kněz s přáteli zatím pokračovali v modlitbě. Mezitím žena zaklepala na dveře sousedky, která byla šokovaná, protože jejich vztah už léta nebyl dobrý, ale zároveň byla plná radosti. Ženy se objaly a odpustily si. Tato žena zůstala i nadále slepá, ale z jejího života zmizelo zoufalství a smutek. Po několika letech žena zemřela. Zemřela sice slepá, ale slepé byly pouze její oči. Její duchovní zrak byl ale mnohem ostřejší než zrak lidí, kteří sice mají zdravé tělesné oči, ale ve svém srdci světlo nemají. Tato žena nelpěla na uzdravení, o které žádala, ale přijala uzdravení, které jí dal Bůh.
Víte, je možné, že uzdravení, o které Boha také žádáme, nás neudělá šťastnými. Ale zcela jistě budeme šťastní, když nás Bůh uzdraví způsobem, kterým chce on. Boží plán je totiž někdy odlišný od plánu našeho. My očekáváme uzdravení podle našich představ, ale Bůh nás chce uzdravit svým vlastním způsobem. Proto někdy uzdraví tělo, jindy zase ducha a jindy zase duši. A pokud přijmeme toto Boží uzdravení, i když je odlišné od našich plánů, potom také budeme šťastní.

Comments are closed.