Vítězové

Ježíš nám připomíná, že člověk může skutečně různým způsobem přistupovat k Božímu slovu. Je to proto, že i lidská srdce jsou různá. Proto i víra u lidí může být různá. Proto  Ježíš v evangeliu o rozsévači rozděluje lidi na čtyři skupiny. Všichni se setkali s Božím slovem, každý se ale zachoval trochu jinak.

Do první skupiny patří ti, které můžeme nazvat jako lidi necitlivé. Oni sice Boží slovo slyší, ale toto slovo ještě neproniká jejich srdce. Biblická zvěst se podle nich hodí možná tak ještě pro malé děti a staré lidi, ale současný dospělý člověk to přece nemůže brát vážně. Víra je postoj zpátečníka, člověka nemoderního, který nejde s dobou, a který se zastavil někde ve středověku. Dnes přece nerozhoduje náboženství, ale svaly, inteligence, ty správné známosti a silnější armáda. Všechno ostatní je opium lidstva. Boží slovo se sice dotýká vnějšího ucha takového člověka, ale hned se také od něho odrazí pryč.

Další skupinu bychom mohli nazvat jako lidi povrchní. Tito lidé jsou otevření snad až příliš. Přijmou ledacos, ale nic v nich nezapustí kořeny. Jsou to takoví motýlci, kteří létají z kytky na kytku. Ovšem mívají i své chvilky zbožnosti. Kostelní zvony v nich vyvolávají libé pocity, stejně tak i vůně kadidla. Doma mají na zdi kříž a v knihovně Bibli. Nesmíme ale po nich chtít, aby v něčem projevili výdrž, a už vůbec jim nesmíme nic říkat o tom, že víra vyžaduje oběti. V době zkoušky nebo pronásledování svoji Bibli raději ukryjí a kříž zahrabou. Jsou to takové korouhvičky, kterým se nedá důvěřovat.

Třetí skupinu tvoří lidé poražení. Možná za svou víru bojovali dlouho a statečně. Měli určité zásady, kterými se řídili. Křesťanská morálka byla samozřejmostí a každou neděli byli v kostele. Jejich ideály však časem narazily na tvrdou konkurenci ve světě a světské starosti pohltily Boží lásku – ať už to byla kariéra, zamilovanost, změna bydliště apod. Tyto byliny udusily v těchto lidech Kristovu vládu. Ta byla odříznuta od světla a výživy a uplatňovala se tak méně a méně. Nakonec je Kristova vláda v životě tohoto člověka udušena.

Do čtvrté skupiny patří ti, které můžeme nazvat jako lidi vítězné. Semínko Božího slova zapadlo do dobré půdy. Ale i zde Ježíš rozlišuje tři úrovně křesťanů, tři stupně víry.

Nejdříve to jsou křesťané třicetiprocentní. Ti se věnují různým aktivitám, odebírají křesťanské noviny a časopisy. Denně se modlí. Před radikálními požadavky evangelia ale ještě couvají. Pořád jim ještě chybí ten pravý Boží oheň.

Šedesátiprocentnímu křesťanovi už jde především o druhé. Je to někdo, kdo se angažuje – ať už ve farnosti nebo v obci. Právě tady v tom visí smysl a naplnění svého života. Čte Bibli a ve víře kráčí dál. Pokud mu něco ještě chybí, tak je to vášeň pro Boha. Je blízko Božímu ohni, ale do plamenů ještě nevstoupil. Ještě mu něco chybí k tomu, aby byl zcela novým stvořením. Jeho náboženství je ale dobré a ušlechtilé. Dodržuje desatero a podporuje církev.

Stoprocentní křesťan už zcela patří Kristu. Nic si nenechává pro sebe. Žije plným životem víry. To byli svatí. To byl třeba svatý Pavel, který řekl, že všechno pokládá za nic ve srovnání s poznáním Ježíše Krista. Ten český překlad není zcela přesný, protože správně se tam píše – všechno pokládám za lejno ve srovnání s poznáním Ježíše Krista. Je to člověk, který buduje svůj vztah k Bohu a chce mu být čím dál tím blíž. Ježíš je nejdůležitější osobou v jeho životě. Tento křesťan už nevěří pouze hlavou, ale i srdcem. Ztráta pověsti, popularity, postavení v životě není pro něho ničím ve srovnáním s poznáním Krista. To jsou už ti, kteří se všeho vzdali a tak paradoxně všechno získali. To byli především svatí.

Ať už tedy poneseme užitek 30, 60 nebo 100%, je důležité, abychom nepatřili do těch prvních třech skupin – abychom nebyli ani necitliví, ani povrchní a ani poražení. Abychom byli onou vítěznou menšinou, kterou sice svět bude ignorovat, která ale bude vědět, komu uvěřila.

Comments are closed.