Vztahy

Příběh o marnotratném synovi velmi dobře známe. Dnes se pokusíme zamyslet nad tím, jestli bychom i v tomto vyprávění mohli uplatnit závěry pana doktora Piageta. Psycholog Piaget tvrdí toto: každý člověk ve svém životě prochází třemi stádii vývoje. Tato stádia on nazývá období pravidel, vzpoury a vztahů. A také nás bude zajímat, jestli tato tři údobí můžeme sledovat i v duchovním životě člověka.

1/ Období pravidel. Toto údobí je typické pro život malého dítěte. Dítě považuje pravidla za něco daného, přejímá je od nezpochybnitelné vyšší autority. Jsou pro ně svrchovaná a ukazují, jak je možné získat odměnu. Chceš něco dostat? Tak dodržuj pravidla. To je přirozený způsob uvažování malých dětí. Období pravidel. A jak je to s dospělými? Jsou jiní? Je možné, abych jako dospělý byl ještě v tomto prvním stádiu? Ano, je to možné. Lidé v tomto stádiu vidí Boha jako autoritu, jako přísného Otce, který určuje pravidla, jako svrchovaného zákonodárce. Odměňuje poslušné a trestá ty neposlušné. Říká jen „to smíš“ a „to nesmíš“. A teď se tedy můžeme zeptat, jestli některá z postav evangelia zapadá do tohoto prvního období. Jistě nás hned napadne ten starší bratr. Co říká? „To tedy, otče, nechápu. Jen si to uvědom. Tolik let ti už sloužím. Dodržuji všechna pravidla, která jsi ustanovil, a nikdy jsem žádné nepřestoupil. Nikdy jsem nespáchal těžký hřích. Pravidelně chodím do kostela, odpírám si všemožné radovánky, protože si myslím, že to ode mě očekáváš. Rád bych se někdy pobavil, ale neudělal jsem to. Jen jsem ti sloužil. A co z toho mám? Ty pořádáš oslavu pro mého bratra, pro toho hlupáka, který od tebe utekl, prohýřil tvůj majetek v hospodě a s ženskýma a určitě má aids. A co já? Co já mám ze života, z toho, že dřu, poslouchám a nedopřeji si žádnou radost? Žádné tele, žádnou oslavu, vůbec nic!“
To jsou lidé, kteří ustrnuli v prvním stádiu, tedy na úrovni staršího bratra. Rabi Harold Kushner se těmito otázkami zabývá ve své knize: Když se zlé věci stávají dobrým lidem. Píše: „Poznal jsem lidi, kteří brali své náboženství nesmírně vážně. Věrné dodržování náboženských zásad hrálo v jejich životě nejdůležitější roli. Přesto mě napadala otázka, zda je pro ně jejich náboženství dobré. Poznal jsem Židy, kteří trávili sobotu tak, že v ní nemohli nalézt klid ani duchovní občerstvení. Stále se báli, aby snad neudělali něco zakázaného, až se pro ně stal tento den utrpením, které je třeba nějak přežít.“
Abychom si rozuměli – nejsem proti Božím zásadám a zákonům. To v žádném případě. Milující Bůh stejně jako milující rodiče vydává ochranná nařízení, ale je možné, že někteří křesťané celé roky následují Boha jen z povinnosti a slouží mu proto, že si myslí, že je to jediný způsob, jak získat dědictví.

2/ Období vzdoru. Podle Piageta je typické pro dospívání. Mládež má dost autoritativních nařízení, proto se od nich osvobozuje a začíná hrát naprosto bez pravidel, nebo si vytváří svá vlastní. Mladší bratr z evangelia je typickým obrazem člověka v druhém období vývoje. Jak jedná tento rebel, člověk druhého období? Nejčastěji se bouří, otevřeně a neohroženě se staví proti způsobu života staršího bratra, který zůstal v prvním stádiu. Často vypadá asi takto: „Už mám dost všech těch konzervativců, jejich autority a příkazů a zákazů. Nepotřebuji, aby mi někdo pořád říkal, jak mám žít. Nepotřebuji ani rodinu, ani církev, ani školu, ani vládu, ani nikoho jiného. Jsem už totiž dospělý. Jsem svobodně uvažující, nezávislý člověk. A kromě toho patřím k moderní mladé generaci. Takže sbohem!“
A tak tento člověk vše opustí, odepíše církev a organizované náboženství vůbec, nebo alespoň žije na jejím okraji a občas polituje ty chudáky, svázané a zatížené předpisy.
Oba bratři jsou si ve své podstatě velice podobní. Marnotratní synové považují své starší bratry za konzervativní a starší bratři, soustředění na dodržování zásad, označují mladší za rebely a liberály. To jsou však jen slova. Oba synové ve skutečnosti chtějí totéž. Chtějí být volní. Oba vidí otce jako autoritu, která určuje pravidla. Jeden kvůli nařízení odchází z domova, druhý kvůli nim zůstává doma a je také ztracený. Oba dělají chybu – nepochopili totiž, jaký otec skutečně je. Ani jeden z nich nedospěl do třetího stádia a nepoznal pravdu.

3/ Období vztahů. Třetí stádium, které představuje otec. Pravda je totiž taková, že otec si váží více vztahů, než pravidel. Otec v evangeliu vychází z domu a vyhlíží oba chlapce. A to je i pravda o Bohu. Největší význam pro Boha vždy měl a má vztah. Otec nevychází z domu, aby obnovil porušená pravidla, ale jeho srdce touží po obnovení narušeného vztahu s jeho syny. Otec si tedy váží více vztahů než pravidel. Proto se člověk nemusí Boha bát, protože vztahy jsou pro něho důležitější než pravidla.

Comments are closed.