Zachraňte…

V roce 2008 se v naší zemi objevila iniciativa, za kterou původně stálo několik studentů. Tito mladí lidé byli znepokojeni tím, že tradice Vánoc pomalu ale jistě začíná ustupovat do pozadí, a že se začíná objevovat amerikanizace Vánoc v podobě postavy Santa Klause. Proto přišli s peticí, kterou nazvali „Zachraňte Ježíška“. V době totality to byl děda Mráz, který se snažil ze všech sil Ježíška vytlačit z lidských srdcí. Bohu díky se podařilo dědu Mráze deportovat zpátky na Sibiř. A dnes tu máme Santa Klause. V tom roce 2008, kdy se poprvé objevila tato petice, ji podepsalo na 30 000 lidí. Tato petice neustále běží, a každý rok ji podepisují další a další lidé. Podpisy se potom nesou na vládu, aby vláda také podpořila tuto snahu. K této snaze se připojil i český zpěvák a hudebník Vilém Čok, který natočil vloni videoklip právě s názvem „Zachraňte Ježíška“. Ta píseň má krásný refrén. Zpívá se tam: „Zachraňte Ježíška před tlusťochem bez tradice, zachraňte Ježíška, on je symbol Vánoc, ba co víc, on je kus nás, my jsme součástí jeho.“ Videoklip začíná tím, jak malý Ježíšek kráčí po sněhu. Všude, kam vstoupí jeho malá nožka, tam vyroste květina. To je krásný symbol života. Tam, kde je sníh a led, se najednou objeví květina. Ale co to, na scéně se objevuje i Santa Klaus. To je ten tlusťoch bez tradice. Jenom malá odbočka – poprvé se obrázek Santa Klause objevil v roce 1931 jako reklama na jistý nápoj. Tedy tradice tohoto červeného dědy je skutečně ubohá ve srovnání s Ježíškem. Ale vraťme se k videoklipu – Santa Klaus si nasazuje boxerky a začíná nerovný zápas v ringu mezi Santou Klausem a Ježíškem. Je to nerovný boj, Ježíšek je malý, nemá žádné boxerky, jenom bezbranně stojí v rohu ringu. Kolem ringu je obrovský zástup lidí, kteří zápas sledují. Navíc Santa Klaus má kolem sebe bodygardy a agenty v černých brýlích. To jsou ti, co ho mají za úkol podporovat a propagovat. Santa Klaus útočí na Ježíška, který bezbranně stojí. V očích Santa Klause se blýskají americké dolary. Je to nerovný zápas. A když lidé vidí, jak tam Ježíš smutně stojí, a jak je bezbranný, začínají se přidávat na jeho stranu. Nakonec všichni fandí Ježíškovi a jsou na jeho straně, od dětí a po největší. Když Santa Klaus vidí, že zůstal osamocen a že mu nikdo nefandí, zlostně opouští ring i se svými poradci, odhazuje naštvaně boxerky a odchází. Na scéně se potom objeví Ježíšek, který má v rukou jenom pár oříšků, které nabízí a řekne jenom jedno slovo, a sice: „Děkuji.“ Jinými slovy: „Děkuji vám, že jste mě zachránili, že jste se postavili na moji stranu.“
Jak můžeme i my přispět k tomu, že hlavním protagonistou Vánoc bude Ježíšek a ne někdo jiný? Tak, že Ježíškovi budeme dávat prostor ve svém životě. Že mu budeme dávat prostor ve svém srdci. A tady už člověk nevystačí s rozumem, tady musí člověk zapojit svoje srdce. Jeden příběh vypráví, jak se svatá rodina vydala na sčítání lidu do Betléma. Když přijeli do městečka, všude bylo obsazeno. Nakonec našli místo ve stáji, kde bylo mnoho jiných zvířat. Byl tam kůň, volek, ovečky…A zvířátka se na oslíka dívala s velkým pohrdáním. Zvířátka si říkala: „Hloupý osel!“ A zvířátka chtěla oslíka z chléva vyhnat. To už ale nastala chvíle porodu. Brzy potom se v jeskyni objevili pastýři a mnoho dalších lidí a všichni si klekali před jesličkama a přinášeli dárky. Zvířátkům to vadilo, proč je tu o této noci tolik lidí, co tu chtějí, a proč nás tu ruší? A teď si zvířátka všimla, že i náš oslík poklekl před novorozeňátkem. Zvířátka byla zvědavá a ptala se: „Proč klečíš před tím děťátkem?“ A oslík povídá: „Protože to je Boží Syn.“ „A kdo ti to řekl? Jak to víš, že je to Boží syn?“ Byla zvířátka dál zvědavá. Oslík potom povídá: „Víte, já nemám moc rozumu, jsem jenom oslík, ale mám srdce. A já poznávám svým srdcem, že toto je Mesiáš, že toto je Boží syn!“ Toto poznání nejde v první řadě přes rozum, ale především přes srdce. Jestli budeme Boha vnímat pouze rozumem, pravděpodobně se s ním nesetkáme. Budeme vědět, že se narodil, že to je Mesiáš, ale tím to skončí. Poznávat Boha srdcem ale znamená, že s ním budu mít osobní zkušenost, že bude nejenom vědět, že se narodil, že to je Spasitel, ale budu mít osobní zkušenost, že on je ten, kdo pomáhá, kdo uzdravuje, kdo dává dílu, kdo dává pokoj. Potom také uslyšíme to Ježíškovo slovo: „Děkuji. Děkuji ti za tvoji víru, děkuji ti za tvé přátelství.“

Comments are closed.