Život z Ducha

Svatý Jan Křtitel vydává svědectví o Ježíši jako o Božím beránkovi. Zároveň vydává svědectví také o Duchu svatém. Během své krátké řeči slovo Duch vysloví Jan hned třikrát.
Když se zeptáme zbožného křesťana, z čeho vychází jeho život, v čem je tajemství jeho života, z čeho čerpá, kde bere sílu, tak správně odpoví – z Ducha svatého. To je vnitřní zdroj našeho života i naší síly. Ono se to ale snadno řekne, otázka je, jestli je to pravda, jestli skutečně žijeme z moci a síly Ducha svatého. Dá se to podle něčeho poznat, že člověk žije z Ducha svatého? Podle něčeho se to poznat dá. Jeden z ukazatelů je ten, že člověk ze sebe může hodně vydat, aniž by se vyčerpal, protože Duch svatý je nevyčerpatelný zdroj. Tento zdroj poskytuje člověku sílu, ale i radost z toho, co dělá.

Dnes se ale setkáváme s unavenými lidmi, i my často býváme unavení. Je to právě možná proto, že čerpáme ze špatných zdrojů, že místo toho, abychom čerpali z Ducha svatého, z tohoto pramene, tak čerpáme z pramenů falešných.

Jaké mohou být například falešné prameny? Představme si člověka, který chce všechno dělat nejlíp. Chce, aby všichni lidé byli spokojeni, aby mu nikdo nic nemohl vytknout, aby ho nikdo nemohl za nic zkritizovat – to je falešný pramen. Člověk, který bude žít ve svém životě s tímto vzorcem, bude stále unavený a vyčerpaný. Bude se chtít líbit všem, všechno bude chtít dělat dokonale a perfektně. Bude se přitom neustále ptát: „A dělám to správně? Jste se mnou spokojení?“ Znám jednoho kněze, který je unavený po každém duchovním rozhovoru, i po každém kázání. On chce, aby všichni byli spokojení, on se chce zalíbit všem. Proto je také neustále vyčerpaný. Čerpá ze špatného pramene a žije podle špatného vzorce.

Asi se nám všem občas stává, že tu a tam čerpáme ze špatných pramenů. Problém je v tom, když tento zkalený pramen člověk zastřeší tzv. zbožnou kapličkou a nasadí tak na tento zkalený pramen zbožný dekl. Jeden lékař byl neustále nemocný a totálně vyčerpaný. Horlivě se staral o své pacienty. Na otázku, proč je neustále unavený a vyčerpaný odpověděl: „Ježíš si přece přeje, abych zde byl naprosto pro druhé.“ Samozřejmě, Ježíš si přeje, abychom se sobecky nemotali jenom kolem sebe a nasazovali se také pro druhé. Ale jistě nechce, abychom se neustále přetěžovali a nakonec se zhroutili. Ten člověk si tento životní vzorec ale zastřeší tímto zbožným deklem, a proti tomu se dá těžko něco říci. My můžeme pomoci, můžeme toho hodně udělat, ale naším zdrojem musí být Duch svatý, a ne naše nezdravé pohledy na sebe, na svět a na život. Jsou lidé, kteří přetěžují neustále sami sebe, a potom to chtějí i po druhých. A po knězi potom chtějí, aby byl všudypřítomný.

Tento zdroj Ducha svatého, ze kterého tedy máme čerpat, můžeme vyložit i více lidsky. Lidsky se tomu říká – mít široké srdce. Mám-li široké, otevřené srdce, dokážu přistupovat k problémům s mnohem větší vyrovnaností. Jestliže mám úzké srdce, tedy ustrašené a úzkoprsé, můj život bude mnohem těžší. Představme si mléko v malém hrnku. To mléko rychle překypí. Lidé, kteří mají malé srdíčko, také rychle vyběhnou a překypí. Všechno jim vadí a jsou stále nespokojení. Lidé, kteří mají malé srdce, bývají často také vyčerpáni a unaveni. Chybí jim ten pravý zdroj. A tím je Duch svatý. Z něho čerpám sílu, v něm je tajemství mého vnitřního života. Nemusím se líbit všem, nemusím se přetěžovat, nemusím zvládnout a vyřešit všechny konflikty…Stačí mít trochu víc otevřené srdce, které s větším klidem a vyrovnaností přistoupí k problémům a těžkostem a sílu čerpat z toho zdravého a nezkaleného pramene, kterým je Duch svatý. (podle A. G.)

Comments are closed.