Páteční den patřil myšlence utrpení. Papež František nejdříve ráno odsloužil mši svatou v kapli a potom ho už čekala cesta vrtulníkem do Osvětimi. Podle odhadů zde bylo zavražděno asi jeden a půl milionu nevinných, mezi nimi mimo jiné i sv. Maxmilián Kolbe a Terezie Benedikta od Kříže. Svatý otec na tomto místě nepronesl žádný projev, protože návštěvu tohoto místa chtěl věnovat tiché vzpomínce a modlitbě. V cele, ve které byl umučen otec Maxmilián, chtěl František zůstat sám a nerušen.
Odpoledne bylo vymezeno pro návštěvu dětské nemocnice. Asi padesát dětí s rodiči a nemocničním personálem přivítali papeže, který zde pronesl pár slov a potom už uděloval požehnání malým pacientům, rozdával růžence a jiné upomínky, od některých dětí dostal zase namalované obrázky.
Večer potom byla na pořadu modlitba křížové cesty, přičemž v každém zastavení se zmínil jeden ze skutků tělesného či duchovního milosrdenství.