Život po frontě
9. květen 1945: Hned v noci rozšířila se zpráva, že Německo kapitulovalo. V osm hodin ráno byl slavnostní průvod a u radnice byly oslavné řeči důstojníků ruských a představených obce, načež průvod do kostela, kde konány slavné bohoslužby.
Ještě pod přítomností ruských vojsk začali se organizovat komunisté. Ke komunistům se hrnuli ponejvíce ti, kteří se právem obávali pro své fašistické smýšlení persekuce a nebo ti, kteří chtěli přijít k hmotným výhodám.
15. července byl znovuvzkříšen Československý Orel. Zdejší farář konal zde i v Nikolčicích pod rámcem Orla každý pátek „informační večery“, které se dobře osvědčily.
V březnu 1946 se konaly dlouho očekávané volby. Lidovci byli na prvním místě s 580 hlasy, potom byla strana nár. socialistická a nakonec komunisté s 67 hlasy.
Od této chvíle nastal boj plný zášti a nevraživosti. Ač byla fara i kostel nejvíce vypleněna, nedostala duchovní správa ani blanket na hlášení škod, ač nepoškození měli desítky poukazů. Lidem otrnulo. Nebezpečí minulo a upadala návštěva kostela i přijímání sv. svátostí.
Od 27. dubna do 5. května 1946 byly zde konány zdařilé sv. missie pod vedením P. Leopolda Škarka a P. Josefa Vondry. Ke svátosti smíření přistoupilo 825 občanů a ke sv. přijímání přistoupilo 3 240 občanů.
V září bylo přikročeno k rozšíření kůru, které bylo dokončeno 14 dní před vánocemi. V roce 1947 byla provedena také malba kostela. Fara dosud spravena není.
Dosud pořízeno: nový bílý ornát, darováno jedno ručně vyšívané antipendium, nové ciborium – místo starého zničeného, nový kalich gotického slohu, z bývalého ciboria upraven kalich. Bylo zavedeno elektrické osvětlení oltáře. 3.6. 1948 Otto Vácha , děkan