O půl osmé večer 16. dubna 1945 už přišli první Rusové – Kozáci. Vzpomínky na prvé i ostatní ruské vojáky nejsou hřejivé a příjemné. Nejenže vše brali na co přišli, ale i ženy a mladé dívky honily. Za prvé 3 dny bylo přes 100 žen a dívek znásilněno. U Jurovčinů byl zastřelen major čsl. armády na odpočinku ve spánku. Ve středu byla v noci zastřelena paní Anežka Valová, když chránila svou dceru. Také tříleté dítě Josef Brychta byl zabit padacími vraty od vojáků. Kostel zatím přes noc ušetřen, ale zato z krytu bylo vše vydrancováno. I ciborium. Ráno byly dveře od sakristie rozsekány. Celý den ve farské zahradě i druhý den byly kopány hroby pro ruské vojíny. Farní budova stala se průchodním domem. Kněz ve faře nechtěl být viděn. Proto byl vždy hned odháněn. Farním archívem se topilo v kamnech. Vzácný nábytek byl štípán. Alby a rochety byly trhány na onučky. Kostel násilím otevřeli a věž se stala pozorovatelnou v boji o „Bažantnici“, který trval víc jak týden. Vojsko trpělo nekázní, alkoholem a nemravností. Armáda maršála Malinovského se pomalu rozpadala. Proto se jí povolovalo čím dál víc násilí. Když se kněz doslechl, že chtějí do kostela umístit koně s mužstvem, vnikl do kostela a zevniř dveře zapřel. Kůrem po žebři utekl a žebř svalil do kostela. Potom se skrýval u lidí ve sklepích. Konečně po 14 dnech nastal postup. Bažantnice byla obklíčena a zničena, Brno bylo dobyto. Až to vše lid vydržel, přišel rozkaz evakuovat vesnici. Týden museli být lidé vyhnáni v sousedních rozbitých vesnicích. Co do té doby nebylo ukradeno, tehdy se dodělalo. Peníze, pokud nebyly uloženy, byly rozkradeny. Velké bankovky po zahradě roztroušeny a potrhány. Drůbež vybita a dobytek též. Když jsme se z vyhnanství vrátili, bylo všude Boží dopuštění. Bohoslužby zde byly poprvé až 1. května večer – prvá májová pobožnost. Teprve druhý den, na vypůjčeném kalichu, byla sloužena mše svatá.