MATKA ELVÍRA (1937-2023)
Matce Elvíře bylo téměř 40 let a již dvacet let pracovala v řádu Milosrdných sester, když v jejím srdci zahořel oheň, který ona sama popisuje v knize Objetí takto:
"Začal ve mně hořet oheň a já jsem stále více pociťovala naléhavou touhu udělat něco pro mladé lidi, zejména pro ty, kteří hledali smysl svého života. Viděla jsem je, jak se potulují po ulicích a potulují se po náměstích, uvězněni v otupělosti drog. Jejich zoufalství, jejich každodenní umírání, znělo mi v uších jako pronikavý výkřik po životě a pravdě. Chtěli vědět, zda láska skutečně existuje, zda existuje naděje, zda je skutečně možné žít ve vnitřním míru, zda lze přepsat jejich historii, zda lze jejich životy znovu vybudovat, zda se jim podaří vytvořit nový začátek.
Četla jsem to všechno ve tvářích a špatných rozhodnutích těchto mladých lidí. Viděla jsem je "bez pastýře", bez orientace, na okraji propasti. I když měli všechno – kapsy plné peněz, aut, vzdělání, všechno, co mohli dostat z hlediska materiálních věcí – byli stále smutní a mrtví ve svých srdcích. Když jsem se modlila před Nejsvětější svátostí, měla jsem pocit, jako bych slyšela jejich bolestný pláč a cítila jsem její potřebu pomoci z první ruky. Cítila jsem v sobě nutkání, které jsem nedokázala potlačit a které bylo stále silnější a silnější."
Matka Elvíra se narodila jako Rita Agnese Petrozzi 21. ledna 1937 v italském regionu Lazio. Rodina s osmi dětmi byla chudá a během války se přestěhovala do Alessandrie v Lombardii. Její otec bojoval s nezaměstnaností a alkoholem a matka, energická, zbožná žena, provedla rodinu útrapami poválečného období. Mladá Rita byla formována matčiným charakterem a její otec ji ve své slabosti učil, aby neutíkala od druhých nebo je nesoudila, ale stála při nich. V roce 1956 vstoupila Rita jako sestra Elvíra do kongregace Milosrdných sester v Borgaro Torinese, kde po 27 let celým srdcem žila své povolání být tam pro chudé.
Pak v jejím srdci začala nová touha pomáhat ztraceným mladým lidem na ulici. V modlitbě v ní rozpoznala nové Boží povolání. Požádala proto své nadřízené o povolení iniciativy. Váhali, viděli sestru, která kvůli chudobě své rodiny nemohla dokončit ani školní docházku, jako nedostatečně kvalifikovanou pro takový projekt.
Po letech modliteb s důvěrou v Boží dobrotivou prozřetelnost představení uznali její věrnost a trpělivost, a dali jí šanci. Město Saluzzo jí poskytlo prázdnou starou vilu na kopci města. Dům byl ruinou, skutečným staveništěm, stejně jako životy mladých lidí, kterým chtěla řeholnice pomoci. Všeho bylo doslova nedostatek a nebyly ani peníze. Nicméně 16. července 1983, na svátek Panny Marie Karmelské, sestra Elvíra spolu se svou sestrou Aurelií a učitelem Nivesem Gradem zahájily práci s nadšením: "Vzpomínám si, jak jsem v sobě jako by tančila radostí. Najednou ze mě vytryskla plnost života, nadšení a radost po dlouhé době čekání. Nakonec se touha stala skutečností. Je pravda, že jsme nic neměli a spali na podlaze. Rozbité okenice domu nám sloužily jako lavice a stoly. Nebylo nic jiného..., ale láska byla mezi námi živá a opět byla silnější než strádání, strach nebo selhání."
Po několika dnech dorazili první mladí lidé: drogově závislí plní hněvu a smutku, kteří vyhledali pomoc. Zůstali, protože si uvědomili, že sestra Elvíra by jim mohla pomoci. Projekt se pomalu zviditelňoval a slovo se šířilo, až byl nakonec celý dům, dnešní "Casa Madre" (Mateřský dům), plný: 50 mladých lidí pracovalo společně se sestrou Elvírou, aby změnili svůj život.
Charisma Elvíry, její dar doprovázet zraněné mladé v přátelství, dívat se do jejich srdcí a ukazovat jim cestu k novému životu slovy plnými síly, se stávalo stále viditelnějším. Po pěti letech byl otevřen druhý dům, pak třetí, čtvrtý, a nakonec v roce 1991 první dům mimo Itálii v Medžugorji, po kterém následovalo mnoho dalších.
Cenacolo se stala mezinárodním společenstvím a sestra Elvíra se stala známou jako Matka Elvíra. Její radost ze života a její láska k lidem a církvi byla nakažlivá. Inspirovali se tak mladí i staří, věřící i pochybovači, rodiny i zasvěcení lidé. Často byla vyzývána, aby dávala podněty víry a života mladým lidem. Oblíbené byly její katecheze na Festivalech mládeže v Medžugorji V roce 2008 promluvila na kongresu Božího milosrdenství ve Vatikánu před mnoha kardinály a biskupy. Nikdy se nešetřila, ani když se po roce 2010 objevily první známky vyčerpání a nemoci. Nakonec však musela odejít do ústraní a několik let žila v domě našich Misionářů Zmrtvýchvstání, kde o ni sestry nepřetržitě láskyplně pečovaly.
V roce 1983 matka Elvíra z lásky ke ztraceným mladým lidem na okraji společnosti založila komunitu Cenacolo. Poznamenána nemocí a stářím nás nadále vedla a dávala příklad důvěry v Boha, lásky a statečnosti. Krátce před letošním červencovým festivalem života se však její zdravotní stav rapidně zhoršil, takže lékaři očekávali její smrt během festivalu. Modlitba celé komunity a mnoha přátel po celém světě jí však pomohla znovu se stabilizovat. A tak se otevřely brány jejího nemocničního pokoje a po dva týdny kolem ní každý den procházel dlouhý proud chlapců a dívek, absolventů, přátel a rodin, aby se za ni modlili a poděkovali jí. Každý večer se mnozí shromáždili pod balkonem jejího nemocničního pokoje, aby se za ni tiše modlili, a skoro se zdálo, že znovu nabírá sílu. Ale když proud návštěvníků, který jí přinášel velkou radost, pomalu končil, přišla hodina loučení. V noci 3. srpna 2023, v přítomnosti otce Stefana a sester, se matka Elvíra vrátila domů k Otci v nebi pokojně a s očima široce otevřenýma poté, co se všichni přítomní modlili poslední "Salve Regina".
Podle: www.canacolo.at