Mezi osmi dekrety Kongregace pro svatořečení, včera (14.12. 2023) schválenými papežem Františkem, je dekret o mučednictví Jána Havlíka. Tento slovenský bohoslovec zemřel v roce 1965 ve svých 37 letech na následky týrání v komunistických kriminálech.
Slovenský bohoslovec Ján Havlík (12. února 1928 - 27. prosince 1965), člen misijní společnosti svatého Vincence de Paul, bude blahořečen a stane se tak dalším svědkem z doby pronásledování církve komunistickým režimem, jehož mučednictví církev oficiálně uznala. Papež František při dnešní audienci prefekta Kongregace pro svatořečení, kardinála Marcella Semerara, potvrdil dekret o jeho mučednické smrti in odium fidei, tedy z nenávisti k víře.
Ján Havlík pocházel z Vlčkovjan u Skalice, které jsou dnes součástí obce Dubovce. Narodil se 12. února 1928 jako nejstarší ze čtyř dětí ve velmi chudé rodině. Jeho rodiče byli věřící lidé a vliv na něj měla i jeho teta Angela, která byla řeholnicí vincentkou.
V roce 1943 se stal žákem Apoštolské školy Misijní společnosti svatého Vincence de Paul v Banské Bystrici. Během povstání v srpnu 1944 byli žáci nejprve převezeni do Trnavy, pak odešli domů. Po skončení války se Ján vrátil do Banské Bystrice, aby dokončil studia. V květnu 1949 složil maturitní zkoušku.
O rok později, v květnu 1950, byli Havlík a ostatní novicové násilně odvedeni z apoštolské školy do "převýchovného ústavu" v obci Kostolná. Následovaly nucené práce na stavbě přehrady mládeže v Nosicích, kde musel zůstat až do srpna 1950. Poté si našel ubytování v Nitře a při práci pokračoval ve studiu teologie.
Dne 29. října 1951 provedly ozbrojené složky StB razii v podnájmu a Havlík i jeho spolubydlící byli zatčeni. Ve vyšetřovací vazbě, kde byl podroben mučení, zůstal 15 měsíců. V únoru 1953 byl během procesu se Štefanem Krištinem a spol. v Nitře odsouzen k deseti letům vězení za velezradu. Byl převezen do pracovního tábora Rovnost u Jáchymova, kde pracoval v uranových dolech.
Koncem léta 1958 byl podruhé obviněn za misionářskou službu spoluvězňům. Byl držen ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni, kde byl vystaven tvrdé psychické tyranii, tzv. mučení v bílých rukavicích. Při soudním procesu mu byl trest zvýšen o další rok. V roce 1960 byl však jeho zdravotní stav již tak špatný, že musel být převezen do vězeňské nemocnice ve Valdicích. Po několika měsících byl převezen do vězeňské nemocnice v Ilavě.
V říjnu 1962 byl propuštěn, ale jeho zdraví bylo vážně narušeno fyzickým utrpením a psychickým stresem. Zemřel 27. prosince 1965 ve věku 37 let v důsledku nelidského zacházení a mučení.
Zdroj životopisu: vincentini.sk
www.cirkev.cz