Legenda říká, že Pankrác pocházel z Malé Asie (pravděpodobně z Turecka) ze zámožné rodiny, kde se narodil kolem roku 290. Jednalo se o rodinu pohanskou, kde se víra v jednoho Boha nepraktikovala. Ještě když byl chlapec malý, oba jeho rodiče zemřeli a Pankrác se stal sirotkem, kterého se ujal jeho strýc Dionýsius. Ten se svým synem i s Pankrácem, o kterého se staral, jednoho dne odcestoval do Říma. A tady dospívajícímu mladíkovi všechno připadá nádherné a skvělé: památky, paláce, chrámy, amfiteátry… A nejvíce mu imponovali všudypřítomní vojáci. S jedním z nich se Pankrác potom seznámil. Jmenoval se Šebestián, a tento voják byl křesťanem. Dokázal tak poutavě vyprávět o Kristu, že to netrvalo dlouho a Pankrác zatoužil po křtu. I on se chtěl stát křesťanem jako Šebestián. Ke křtu došlo na Bílou sobotu a kmotrem nebyl nikdo jiný než voják Šebestián, který Pankráce ve víře vyučil. Jiná legenda vypráví o tom, že hlavní vliv na obrácení mladíka měl papež Marcelin, který ho potom také pokřtil i s jeho strýcem. To bylo mladíkovi asi 14 let. O několik týdnů později byl zajat a umučen Šebestián. Mladého Pankráce se snažil přemluvit a odvrátit od víry samotný císař, který mu sliboval hory doly. Mladík ale císaři odpověděl, aby si ušetřil práci, a tak byl sťat 12. května roku 304. Jeho tělo zachránila jedna zbožná křesťanka, která ho potom pochovala v katakombách. K Pankrácovu hrobu se váže i legenda o křivopřísežníkovi, jemuž po falešné přísaze ochrnula pravá ruka a následně zemřel. Právě proto se sv. Pankrác stal ochráncem těch, kdo skládají přísahu – a přísahy u jeho hrobu byly považovány za zvlášť závazné. V 5. století na tomto místě byl potom postaven kostel, zasvěcený tomuto světci. Ukazuje se zde i kámen, na kterém byl údajně Pankrác sťat. Brzy se úcta k tomuto mučedníkovi začíná šířit po celé Evropě. Jméno Pankrác bychom mohli přeložit jako „všemocný,“ nebo také „vládnoucí všemu.“ Někdy se znázorňuje s kloboukem či mečem. Často také v plné rytířské zbroji, vzhledem k tomu, že byl vyzbrojen duchovní zbrojí, jak ji uvádí list Efesanům. Je také patronem města Říma, dětí, prvokomunikantů, i rytířů. Ostatky světce jsou mimo jiné uchovávány i v Sázavském klášteře v Praze. Svátek má 12. května. Dny mezi 12. a 14. květnem, tedy na svátky Pankráce, Serváce a Bonifáce, označují zároveň pranostiky jako "ledové muže" – období posledních jarních mrazů.