Svatá Luitgarda byla vlámská řeholnice, která žila na území dnešní Belgie v letech 1182 až 1246. Tatínek měl s dcerou velké plány. Jako mladá dívka byla atraktivní a ráda se bavila. Otec jí připravil velké věno, ale obchodník, u kterého bylo věno deponováno, zkrachoval, a z věna nezbylo nic. V té době vnímá Luitgarda Boží hlas, který ji zve k zasvěcenému životu. Přitom vidí trpícího Krista, který jí ukazuje ránu ve svém boku. Nejdříve byla benediktinkou, později ale vstoupila k cisterciačkám. Měla mimo jiné dar uzdravování, proroctví, často upadala do extáze a na svém těle dokonce nosila Kristovy rány – stigmata. Známý je zázrak, kdy je díky její modlitbě uzdravena stará řeholní sestra, která byla hluchá. Světice před ní poklekla, pomodlila se, naslinila si prsty a dotkla se uší nemocné sestry. Ta okamžitě nabyla opět sluchu. Jindy pomůže mladé řeholnici, kterou trápí silná pokušení. Luitgarda jí předpoví, že se jí dostane pomoci na Velký pátek, až kněz vztyčí svatý kříž k uctívání. Tak se také stalo a mladá sestra byla vysvobozena od útlaku. Vypráví se také, že krátce po své smrti se jí zjevil papež Inocenc III., aby jí poděkoval za všechny její modlitby a oběti, kterými ho provázela za jeho pontifikátu. Údajně také levitovala.
Svatá Luitgarda zemřela 16. června roku 1246, poté, co v klášteře prožila celých 40 let. Posledních 11 let svého života byla Luitgarda slepá. Její jedinou útěchou byl Ježíš, u kterého hledala pomoc i sílu. Asi nejkrásnější sousoší se sv. Luitgardou najdeme na Karlově mostě. Jde o sousoší Matyáše Brauna z roku 1710, které znázorňuje, jak Ježíš umožnil světici, aby políbila ránu v jeho boku. Samozřejmě, že na Karlově mostě se nachází kopie. Originál se totiž nachází v lapidáriu Národního muzea. Podle odborníků se jedná o dílo, které patří mezi největší skvosty českého baroka. Tehdy sousoší stálo 1200 zlatých a vše bylo financováno díky opatu kláštera v Plasích. Zázračný život Luitgardy sepsal již v roce 1270 dominikán jménem Tomáš, který se s ní skutečně setkal, a kterému především vděčíme za cenné informace z jejího života. Kvůli svému zdravotnímu handicapu je patronkou slepých, ale i jinak postižených. Jinak je také patronkou Belgie. Rovněž bývá nazývána „matkou kazatelů.“ Její jméno bychom mohli přeložit jako „ochránkyně lidu.“ Znázorňuje se v hábitu, s knihou a růžencem. Svátek má 16. června.