Jednou v neděli povídá pan farář na konci kázání svým farníkům: "Příští neděli budeme mluvit o lži. Proto se připravte tak, že si přečtete sedmnáctou kapitolu Markova evangelia." Následující neděli kněz vystoupil na kazatelnu a hned po evangeliu položil svým ovečkám otázku: "Tak kdopak si přečetl sedmnáctou kapitolu z Markova evangelia?" V kostele se zvedlo několik rukou, načež pan farář řekl: "Vidím, že je skutečně potřeba mluvit na téma lži. Markovo evangelium má totiž pouze šestnáct kapitol!"
Pan farář se dětem v hodině náboženství snaží vysvětlit, co je to zázrak, a tak položí tuto otázku: "Děti, když pokrývač spadne ze střechy a nic se mu nestane, tak co je to?" "To je tedy pěkná náhoda," odpoví Jirka. Kněz se ale nenechá vyvést z míry a pokračuje: "A když druhý den se mu stane to stejné, tak co to je?" "To je tedy pěkné štěstí!" opět bleskurychle odpoví Jirka. Kněz to ale nevzdává a znovu se ptá: "A když třetí den zase spadne ze střechy a opět se mu nic nestane, tak co to je?" "To je potom už zvyk," nenechá se zmást Jirka.
Pan farář se ptá dětí v hodině náboženství, kolik máme svátostí. Přihlásí se Pepíček a povídá: "Prosím, už žádné!" "Jak jsi na to přišel?" ptá se překvapený kněz. "Jen si, pane faráři, vzpomeňte. Přece včera jste byl u naší babičky a já jsem slyšel, jak jí říkáte: Babičko a ještě vám udělím poslední svátosti."
Kněz, který navštěvuje ve vězení vězně, promlouvá do duše jednomu zloději, který už dvakrát vyloupil banku: "Můj drahý synu, až se jednou dostaneš na svobodu, tak se na mě kdykoliv můžeš obrátit. Budu ti rád pomáhat." Zloděj naslouchá slovům kněze, a potom krátce pronese: "Otče, moc vám děkuji, ale na to už musí být odborník."
Přijde žena ke zpovědi a začíná se vyznávat ze svých hříchů: "Otče, jsem krásná. Je to hřích?" Kněz se podívá na ženu a potom řekne: "Můžete být klidná, to není hřích. To je omyl!"
Za knězem přijdou dvě znesvářené sousedky. První hned spustí: "Otče, této své sousedce jsem půjčila hrnec a ona mi ho nechce vrátit!" "Proč jí ho nechceš vrátit?" ptá se kněz té druhé. Ta se však nedá: "Za prvé mi nic nepůjčila, za druhé byl ten hrnec děravý a za třetí jsem jí ho už dávno vrátila!"
V jednom skotském kostele se konala sbírka na opravu kostela. Kostelník obcházel věřící a vybíral peníze do farářova klobouku. Nikdo z věřících ale nic nepřispěl. Když se to kněz na konci mše svaté dověděl, tak radostně poznamenal: "Děkuji ti, dobrý Bože, že se mi alespoň vrátil můj klobouk!"
Za knězem přijde s prosbou o pomoc ustaraná žena. Vypráví mu o všech svých těžkostech - muž pije, děti jsou nemocné, králíci pochcípali, navíc je rodina pěkně zadlužená...Když asi hodinu přednáší knězi tyto své litanie, tak žena prohlásí: "Otče, to je neuvěřitelné, jak vy dokážete člověku pomoci! Když jsem za vámi přišla, tak mě bolela hlava, ale teď už mě nebolí!" "Není se co divit," říká si kněz v duchu sám pro sebe, "teď bolí zase mě."
Kněz je přeložen na nové místo a tak se loučí se svými farníky a těší je těmito slovy: "Nebojte se, přijde sem kněz, který je mnohem lepší než já!" Načež jeden starší farník podotkne: "Otče, to nám sliboval i váš předchůdce!"
Kněz se ptá rodičů, kteří přinášejí své dítě ke křtu: "A jak se bude váš malý jmenovat?" Maminka odpovídá: "Charles David Frederik Gerald Hubert Irwin." Když to kněz slyší, tak se nakloní k ministrantovi a povídá: "Prosím tě, dones víc vody!"