Přijde muž ke zpovědi a vyznává se ze svých hříchů: „Otče, seřval jsem svoji tchýni.“ Kněz chvíli mlčí a potom povídá: „Synu, tady jsi u zpovědi. Tady se říkají hříchy a ne hrdinské činy!“
Pan Vopršálek se vyznává u zpovědi ze svého hříchu: "Otče, vyznávám se, že jsem ukradl ze skladiště pytle brambor." "A kolik pytlů to bylo?" ptá se kněz. "Vzal jsem tři pytle, vlastně pět." Kněz nechápe: "Tak kolik? Tři nebo pět?" Odpověď pana Vopršálka hned všechno vyjasnila: "Vzal jsem tři, ale pro dva si ještě půjdu."
Přijde žena ke zpovědi a začíná se vyznávat ze svých hříchů: "Otče, vždycky když se ráno probudím, tak se dívám do zrcadla a říkám si, jak jsem krásná. Je to hřích?" Kněz se podívá na ženu a potom řekne: "Můžete být klidná, to není hřích. To je omyl!"
Starý vousatý kapucín zpovídá babičku. S láskou ní promlouvá a babička se nakonec rozpláče. Řeholník si říká, jak hezky babičce promluvil do duše, že se rozplakala, ale nakonec mu to nedá, a tak se zeptá: "Babičko, copak, pročpak pláčete?" "Ále, důstojný pane, zrovna včera mně chcípla koza a ona měla úplně stejné vousy jako vy, tak jsem si na tu chuderu vzpomněla."
Bohatý podnikatel si na smrtelné posteli k sobě pozval kněze a ptá se: "Pane faráři, když vám v poslední vůli odkážu milion korun, mohu být spasen?" Kněz se dal do vysvětlování: "Ke spáse je třeba mít víru, litovat všech svých hříchů, vyzpovídat se, ale myslím, že s tou poslední vůlí by to také určitě stálo za zkoušku."
Přijde ke zpovědi mladý muž. Kněz se ptá:" Máš nějaký problém?" "Já neustále hovořím sám se sebou, otče." "A odkdy?" "Od té doby, co jsem pochopil, že to je jediná možnost, jak o sobě slyšet něco pěkného."
Malý chlapec je u zpovědi. Když se zpověď pomalu chýlí ke konci, chce kněz zjistit, jestli klučina řekl všechno a nezapomněl na něco důležitého. Proto se ho ptá: "A peníze jsi rodičům žádné nevzal?" "Ne," povídá chlapec, "ale to není špatný nápad!"
Pan Vopršálek se svěřuje svému kamarádovi: "Představ si - farář mi dal při zpovědi za pokání, že se už nesmím dotknout skleničky." "A jak se ti to daří?" je zvědavý kamarád. "Naprosto bez problémů - teď piju přímo z láhve!"
Ke zpovědi přichází starší muž a začíná se zpovídat: "Hodně jsem pil, ale také jsem se hodně postil, takže tím se to vyrovná. Hodně jsem nadával, ale také jsem se hodně modlil, takže tím se to vyrovná. Hodně jsem kradl, ale také jsem toho hodně rozdal, takže tím se to vyrovná." To už kněz nevydržel a povídá: "Bůh vás stvořil a ďábel si vás vezme, takže tím se to vyrovná!"
Děda přijde ke zpovědi a přiznává se: “Pane faráři, zhřešil jsem. Přes válku jsem schovával na půdě jednoho Žida.“ “Ale, synu, to není hřích, pomoci člověku, ať už je jakékoliv víry.“ “Pane faráři, ale já jsem od něho žádal za každý den 20 korun.“ “Nóó... to už tak pěkné nebylo, ale to není velký hřích.“ “To se mi ulevilo, pane faráři. A neměl bych mu už říct, že válka skončila?“
Přijde mladý muž ke zpovědi a vyznává se ze svých hříchů: "Otče, ta moje tchýně, to je ženská! Ta by stála za hřích!" Kněz umravňuje penitenta a povídá mu: "Synu - nezapomeň - nesesmilníš!" "Ale kdepak, otče - nezabiješ!"