Jeden muž chodí po Lurdech a volá: "Já chodím, já chodím..." Lidé se zastavují a říkají: "Další zázrak!" "Ale kdepak," odpovídá onen muž, "ukradli mi auto."
Pan farář se dětem v hodině náboženství snaží vysvětlit, co je to zázrak, a tak položí tuto otázku: "Děti, když pokrývač spadne ze střechy a nic se mu nestane, tak co je to?" "To je tedy pěkná náhoda," odpoví Jirka. Kněz se ale nenechá vyvést z míry a pokračuje: "A když druhý den se mu stane to stejné, tak co to je?" "To je tedy pěkné štěstí!" opět bleskurychle odpoví Jirka. Kněz to ale nevzdává a znovu se ptá: "A když třetí den zase spadne ze střechy a opět se mu nic nestane, tak co to je?" "To je potom už zvyk," nenechá se zmást Jirka.
Ve vlaku cestuje mladík s dlouhými vlasy a čte bibli. Najednou vykřikne na celé kupé: "Hospodin je veliký, Hospodin je borec, on převedl Izraelity Rudým mořem. Hospodin je borec!" Naproti němu sedí pan profesor, zarytý ateista, který mladíka okamžitě schladí: "To nebyl žádný zázrak. Vždyť dnes se ví, že tam bylo sotva dvacet centimetrů vody!" Mladík se ale nenechá odradit a čte dál. Po chvilce opět zakřičí na celé kupé: "Hospodin je veliký, Hospodin je borec, protože utopil celou egyptskou armádu ve dvaceti centimetrech vody!"
Farní hospodyně čte noviny. "Pane faráři, představte si, co tady píšou. Tady se píše, že ženicha ranila mrtvice při svatbě právě ve chvíli, kdy kráčel k oltáři." "Inu, zázraky se stávají a někdo může být zachráněn v poslední chvíli," komentuje článek zkušený kněz.
Na křižovatce dojde k autohavárii. Obě auta jsou na šrot. Z jednoho vyleze katolický kněz a z druhého rabín. Jako zázrakem se jim nic nestalo. Oba si padnou kolem krku a říkají si: "To musela být Boží vůle, že jsme to přežili. Je vidět, že nás oba má Bůh rád. Proto zanechme všech sporů, toto je jasné znamení!" Rabín se usměje a z vraku svého auta vytáhne láhev. Otevře ji a podává knězi: "Na znamení smíření si připijme tímto božským nápojem." Kněz vezme a půlku láhve rychle vypije. Podá zbytek rabínovi, ten ale láhev vezme a hodí ji na zem. "Co to děláš, bratře, proč si se mnou nepřipiješ?" je překvapený rabínovým chováním kněz. "Já raději počkám na policajty," povídá rabín.
Kněz prodává svého koně. Kůň to není jen tak obyčejný. Kněz ho totiž naučil reagovat na zbožné povely. Když se řeklo: "Bohu díky", tak se kůň dal do pohybu. Když se řeklo "Amen", tak se zastavil. Hned se objevil první zájemce, kterému farář vysvětlil, jaké pokyny kůň potřebuje. Zájemce byl nadšený a tak se zeptal, jestli si koně může vyzkoušet. Vsedl na koně, řekl: "Bohu díky" a kůň se rozběhl. Pak to řekl ještě několikrát a už kůň běžel plným tryskem. Muž na koni uviděl najednou před sebou propast. Jak ale koně zastavit, to zapomněl. Zkoušel proto všelijaká hesla, všechno ale marně. To už byl kousek od propasti, když muž zvolal: "A teď je se mnou ámen!" Kůň se jakoby zázrakem zastavil. Muž si oddechl: "Bohu díky!"
Pan Vomáčka a pan Vopršálek pochází každý z jiné farnosti a tak není řeč o ničem jiném, než o jejich panu faráři. Pan Vomáčka povídá: "Když Bůh splní nějaký požadavek našeho kněze, tak se radujeme, že se stal zázrak." Pan Vopršálek na to povídá: "Pro nás je zase zázrak, když náš pan farář splní nějaký Boží požadavek."
Pan Novák zemřel a šel rovnou k bráně nebeské. "Zpátky", řekli mu tam, "víme tady o vás, že jste hrál karty a fixloval při tom." Pan Novák tedy začal smlouvat s Bohem, aby ho přesto do nebe pustili. Odpověď ale byla stále stejná: "Hazardní hráče do nebe nebereme." "Ať tedy rozhodne jedna partička", navrhl pan Novák, "když vyhraju, půjdu do nebe, a když ne, tak do pekla." Bůh nakonec souhlasil, Archanděl Gabriel přinesl karty a Bůh Otec měl rozdávat. V tom ho ale Novák přerušil: "A to bych si ještě vyprosil: Žádné zázraky!"