Snad nejtěžší je odpustit sám sobě. Když jsme udělali chybu, tak si ji často předhazujeme. Stále kroužíme kolem svého selhání. Přemýšlíme o tom, co si o nás asi myslí druzí. Lámeme si hlavu nad tím, jak se nám to mohlo stát a proč jsme lépe nedávali pozor. Nemusí to být ani vina, kterou si nemůžeme odpustit. Často to jsou prostě chyby, selhání, nezdary, které nás postihly. Proč nám připadá těžké odpustit sami sobě? Zřejmě jsou v nás iluze, jako bychom chtěli svůj život obléci do bílé vesty. A tak bychom chtěli být sami před sebou i před druhými hezcí. Náš perfekcionismus nepřipustí žádné chyby. A když se nějaké přece jenom vloudí, stáváme se nemilosrdnými soudci sami nad sebou. Jedna žena se nedokáže oprostit od toho, že nepřišla k umírající matce, ačkoliv dlouhá léta předtím se o ni starala. Ale právě v okamžiku smrti své matky pro ni něco obstarávala. Nemohla si odpustit a ze života si udělala peklo. Sobě můžeme odpustit pouze tehdy, jestliže věříme v odpuštění Boží. Bůh nám neustále nepředhazuje naši vinu, tak jak se to píše v žalmu 51: „Moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu.“ (Žalm 51, 4) Protože mi Bůh už nepředhazuje moji vinu, nemusím si ji už předhazovat. Bůh mě přijímá bezpodmínečně. Proto mohu přijmout sám sebe se svými chybami a slabostmi, i stinnými stránkami, které nerad vidím. Je v nás nemilosrdný soudce, vlastní nad – já, které nás neustále obžalovává. Bůh nás ovšem nesoudí, nýbrž tento vnitřní soudce, o kterém Ježíš říká, že se Boha nebojí a na lidi nebere ohled. ( srv. Lk 18, 4) Důvěra v milosrdného Boha je prvním předpokladem k tomu, abychom si mohli odpustit. Druhou podmínkou je, že se rozloučíme s iluzí o tom, že obklopíme celý svůj život bílou vestou. Je bolestné opustit obraz o sobě jako o perfektním a bezchybném člověku. Musíme sestoupit z trůnu sebeospravedlnění. Potom smíme ve vší pokoře přijmout, že Bůh nás bezpodmínečně miluje. Paul Tillich, evangelický teolog, nazývá odpuštění „přijetím nepřijatelného“. Jestliže přijmu do sebe to nepřijatelné, potom zakusím smíření se sebou samým, potom v důvěře v Boží odpuštění odpustím sám sobě.
Cvičení – odpusť sobě samému
• Zjisti, co si neustále předhazuješ.
• Snaž se opustit veškeré sebeobviňování.
• Přestaň se obviňovat a omlouvat.
• Vlož sebe, takového jaký jsi, své chování, takové jaké je, zcela jednoduše do Boží odpouštějící lásky. A pokus se odpustit sám sobě. Snad se potom i tvoje vina stane šťastnou vinou. Svrhne tě z trůnu vlastního sebeospravedlňování. Dovolí ti být člověkem mezi lidmi, milosrdným a jemným, usmířeným a usmíření vyzařujícím. (Volně přeloženo z němčiny).