Pan farář se ptá pana kaplana, o čem bude v neděli kázat. Kaplan říká: "V neděli budu kázat o šetrnosti. O tom, že je třeba dobře rozvážit každou investici a zbytečně nerozhazovat." Farář se zamyslí a nakonec povídá: "V tom případě budeme muset sbírku tentokrát udělat už před kázáním."
Jeden mladík se vypravil na maškarní ples. Tentokrát si vybral převlek ďábla. Když už byl blízko kulturního domu, najednou se přihnal prudký déšť. Utíkal tedy, aby se schoval. Nejbližším místem byl kostel, kde právě probíhala mše svatá. Když lidé uviděli ďábla, dali se rychle na útěk. Na místě nechali kabelky, růžence, ale i peníze. Jedné ženě se ovšem uniknout nepodařilo, protože se jí skřípl kabát v lavici. Honem tedy řekla: "Satane, já vím, že za posledních třicet let jsem byla na každé nedělní bohoslužbě. Chci ti ale vysvětlit, že celou tu dobu jsem byla vlastně na tvé straně."
Jednou v neděli povídá pan farář na konci kázání svým farníkům: "Příští neděli budeme mluvit o lži. Proto se připravte tak, že si přečtete sedmnáctou kapitolu Markova evangelia." Následující neděli kněz vystoupil na kazatelnu a hned po evangeliu položil svým ovečkám otázku: "Tak kdopak si přečetl sedmnáctou kapitolu z Markova evangelia?" V kostele ze zvedlo několik rukou, načež pan farář řekl: "Vidím, že je skutečně potřeba mluvit na téma lži. Markovo evangelium má totiž pouze šestnáct kapitol!"
Když se rodina v neděli po mši svaté vrátila z kostela, zkoušeli rodiče Pepíčka, o čem mluvil pan farář. Pepíček se zamyslí a povídá: "Dnes mluvil pan farář o hříchu." "A co říkal?" ptala se dál maminka. "Byl proti," odpověděl rychle bystrý syn.
Jeden kněz byl velice populárním kazatelem, který často používal myšlenky velkých myslitelů a filosofů. Lidé, kteří neznali zdroj jeho myšlenek, pouze žasli a obdivovali svého kněze. Jednou v neděli seděl blízko ambónu, od kterého kněz kázal, jeden starší muž, který pozorně naslouchal. Pan farář nedokončil ještě ani pátou větu svého kázání, když onen starší muž řekl dost nahlas, aby to slyšeli ti kolem něho: "To je svatý Augustýn." Kněz se trochu zamračil a kázal dál. Sotva řekl několik dalších vět, muž prohlásil opět dostatečně hlasitě: "To je od Exuperyho." Kněz se nadechl a pokračoval v kázání. Za chvíli bylo opět v kostele slyšet: "To kdysi řekla Matka Tereza." To už knězi došla trpělivost, obrátil se k muži a řekl: "Jestli toho vyrušování okamžitě nenecháte, nechám vás vyvést z kostela ven!" Muž se podíval na kněze a povídá: "Tato myšlenka je tentokrát původní!"
Nedělní kázání se táhne a pan farář ho neustále prodlužuje. Promluva nemá konce a kněz navíc ještě podotkne: "Co bych vám ještě tak mohl říci?" A z jedné lavice se ozve: "Což takhle říct - Ámen!"
Jeden židovský mladík říká svému kamarádovi: "O této neděli budu pokřtěn." "Cože? To nemyslíš vážně! To se tvůj otec, který byl po celý život pravověrným židem, obrátí v hrobě!" rozčiluje se kamarád. "Můj bratr bude pokřtěn o týden později, takže otec bude ležet zase hezky na zádech!"
V neděli před kázáním se pan farář omlouvá svým farníkům, že tentokrát bude kázat kratší dobu než obvykle a vysvětluje jim, co se mu stalo: "Kázání jsem měl připravené, ale najednou přiběhl můj pes a téměř celé kázání mi roztrhal, proto dnešní promluva bude asi o polovinu kratší." Po mši svaté přijde za knězem farník z jiné farnosti, který byl shodou okolností přítomen na této bohoslužbě a povídá mu: "Pane faráři, až bude mít tento váš pes štěňata, tak bych rád koupil jedno také pro našeho pana faráře."