Pan farář se dětem v hodině náboženství snaží vysvětlit, co je to zázrak, a tak položí tuto otázku: "Děti, když pokrývač spadne ze střechy a nic se mu nestane, tak co je to?" "To je tedy pěkná náhoda," odpoví Jirka. Kněz se ale nenechá vyvést z míry a pokračuje: "A když druhý den se mu stane to stejné, tak co to je?" "To je tedy pěkné štěstí!" opět bleskurychle odpoví Jirka. Kněz to ale nevzdává a znovu se ptá: "A když třetí den zase spadne ze střechy a opět se mu nic nestane, tak co to je?" "To je potom už zvyk," nenechá se zmást Jirka.
Za knězem přijde s prosbou o pomoc ustaraná žena. Vypráví mu o všech svých těžkostech - muž pije, děti jsou nemocné, králíci pochcípali, navíc je rodina pěkně zadlužená. Když asi hodinu přednáší knězi tyto své litanie, tak žena prohlásí: "Otče, to je neuvěřitelné, jak vy dokážete člověku pomoci! Když jsem za vámi přišla, tak mě bolela hlava, ale teď už mě nebolí!" "Není se co divit," říká si kněz v duchu sám pro sebe, "teď bolí zase mě."
Pan farář ve vyučování náboženství zkouší děti a ptá se: "Děti, co nám asi chce říct podobenství o dělnících na vinici, kdy nakonec stejně dostanou ti, co pracovali od rána, i ti, co přišli až pozdě odpoledne?" Malý Pepíček má pohotovou odpověď: "To je, pane faráři, přece jasné - abychom nechodili tak brzy do práce!"
Kněz si ve vyučování náboženství povídá s prvňáčky o Vánocích a ptá se: "Tak děti, jakpak u vás doma bude vypadat Štědrý večer?" Přihlásí se malý Jirka a říká: "Ježíšek nám přinese dárečky!" Anička zase dodá: "A nám ještě přinese stromeček." "K nám zase přijde na návštěvu babička," připojí se do debaty Pavlík, "ale táta říká, že tu k nám přinesou čerti."
Jeden mladý kněz si stěžuje ve svém kázání: "Bratři a sestry! Vytýká se nám kněžím, že nemůžeme rozumět problematice rodiny, protože nemáme děti. To ale přece není pravda!"
V hodině náboženství malují děti obrázek na libovolné náboženské téma. Pan farář prochází lavicemi a zastaví se u obrázku malého Pepíčka. "To je zajímavý obrázek. Co vlastně představuje?" je zvědavý kněz. "To je obrázek Boha," říká pyšně žáček. "Ale vždyť nikdo neví, jak Pán Bůh vypadá," namítá kněz. "Pane faráři, nebojte se! Až obrázek domaluji, tak to budou vědět všichni!"
Pan farář vypráví dětem v náboženství příběh o Josefovi egyptském. Když skončí své vyprávění, tak se ptá: "Děti a jakého hříchu se dopustili bratři, když prodali svého bratra Josefa za dvacet stříbrných?" Chvíli je ticho a potom se přihlásí Pepíček: "Prosím, že ho prodali tak levně!"
V hodině náboženství probírá pan farář s dětmi svátosti. Když přijde řeč na svátost manželství, ptá se kněz dětí: "Děti, dříve než si budeme vyprávět o této svátosti, tak by mě zajímalo, jestli víte, co o této svátosti řekl Ježíš. Víte někdo, co o manželství řekl Ježíš?" Chvíli je ve třídě ticho a potom se přihlásí Pepíček. Kněz má radost, že se někdo přihlásil, vyvolá Pepíčka a ten povídá: "Co Ježíš řekl o manželství, to vím. On řekl - Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!"
Pan farář probírá s dětmi v náboženství čtvrté přikázání. Příští hodinu je opakování a kněz se ptá: "Děti, proč máme poslouchat rodiče?" Přihlásí se Pepíček a povídá: "Protože tatínek je silnější."
Naříká si paní katechetka panu faráři, že děti v náboženství nic neumí. "Otče, minule jsem se ptala, jak se jmenují čtyři evangelisté. Přihlásil se Pepíček a povídá - Josef a Martin." Kněz ale katechetku utěšuje: "Buďte ráda, že věděl alespoň dva!"