Sestra Eliška Anna Pretschnerová se narodila 26. 9. 1911 v rodině hraběcího lesního v hájovně na samotě. Byla třetí z pěti dětí. Vyrůstala v harmonické rodině, kde život dětí i dospělých byl provázán společnou prací v hospodářství. V rodině vyrůstala v přirozeném křesťanském prostředí, ale ve škole v době mladé Československé republiky se setkala s odmítáním náboženství a s propagací praktického ateismu. Tatínek si přál, aby studovala pedagogium v Chrudimi u Školských sester. Ale Anna měla obavy jít do školy k řeholním sestrám, že ji budou nutit k modlení, a domluvila si s tatínkem, že ji v tom případě ze školy vezme. Ale brzy po nástupu do pedagogia poznala krásu evangelia. Po maturitě v r. 1930 vstoupila do kandidatury ke Školským sestrám sv. Františka. V roce 1943 se stala představenou v mateřinci na Břevnově. Po válce dokončila studium na Karlově univerzitě a začala vyučovat v řádovém gymnáziu na Vinohradech matematiku a fyziku. V roce 1947 jí byly svěřeny novicky. Blížil se 25. únor 1948 s komunistickým převratem. Správa kongregace byla přemístěna do Říma a vznikla Česká provincie. Eliška se vrátila do mateřince v Břevnově, ale 14. 9. 1950, na svátek Povýšení sv. Kříže, byla s ostatními sestrami vyvezena do internačního kláštera v Krnově. Odtamtud přešla se skupinou sester do nemocnice v Podbořanech, odkud byly vysídleny německé sestry. Po náročném studiu při práci tam získala diplom zdravotní sestry. V roce 1954 byla jmenována provinční představenou, místní představenou ve Slatiňanech u Chrudimi (pro 70 sester) a vedoucí Ústavu sociálních služeb.
Na konci roku 1969 předala službu nové provinční představené a vedla skupinu novicek v charitním domě v Cetechovicích. Odtamtud vycestovala koncem koku 1970 na Generální kapitulu do Říma. Tušila, že by mohla být zvolena generální představenou a bojovala velký vnitřní boj. Druhý den byla skutečně zvolena. Eliška se učila intenzivně italsky a anglicky, aby mohla mluvit se sestrami. Její následné vizitace sester v Itálii, USA a Chile měly jasný cíl - jsou to návštěvy komunit, a komunity jsou lidé. Na konci roku 1974 vyjela do Československa, aby si prodloužila pas. Avšak 14 měsíců byla držena v republice, byla podrobována výslechům a žila v neustálém očekávání vězení. Pak přišla výzva, aby okamžitě vycestovala zpět do Říma.
Následovala další Generální kapitula a nové zvolení. Eliška pokračovala v duchu služby ve své obvyklé činnosti. Přišel její podzim života a široký svět se zmenšil na rozměr malé země, kterou milovala jako svůj domov a ctila jako svoji vlast. Sestra Eliška žila v domově pro starší sestry na Hoješíně. Postupně přibývalo zdravotních potíží a poslední rok života již zůstala upoutaná na lůžko. 4. 5. 1993 sestra Eliška odevzdala svou duši Pánu, 8. 5. byla pohřbena ve Slatiňanech. Pohřbíval ji královéhradecký biskup Karel Otčenášek, zúčastnili se také Th.Dr. Karel Vrána, rektor římské koleje Nepomucenum, želivský opat Vít Tajovský, mnoho řádových i diecézních kněží, generální představená s provinčními představenými celé kongregace, mnoho sester z Čech a Slovenska, velké množství přátel a spolupracovníků. Mnoho lidí ve vlasti i v cizině vzpomínalo na sestru Elišku, prosilo ji o přímluvu, někteří se přicházeli modlit k jejímu hrobu. Sestra Eliška žila velmi prostě, byla pokorná a tichá. Příklad jejího života byl světlem pro mnohé.
Proto se provinční představená Kongregace Školských sester, S.M. Milada, obrátila na Mons. Dominika Duku a ten v roce 2001 v Hradci Králové otevřel proces blahořečení, který v r. 2014 znovu obnovil Mons. Jan Vokál, nynější královéhradecký biskup.