Malý Pepík přivede domů pana faráře, aby se pomodlil za uzdravení jeho nemocné maminky, která má ošklivou chřipku. Kněz se pomodlí a potom se zeptá: "A proč jste poslali pro mě? Vždyť vy chodíte do kostela do farnosti na druhé straně města. Tak proč jste nepřivedli svého kněze?" Pepík na to povídá: "Když my jsme nechtěli, aby se náš pan farář od ní nakazil."
Cestou na svatební obřad dojde k autonehodě a oba snoubenci na místě zemřou. Jdou spolu do nebe. Čekají u nebeské brány na svatého Petra. Když přijde, hned se ho ptají, jestli je možné v nebi uzavřít manželství. Svatý Petr povídá: "No, je to poprvé, co se na tohle někdo ptá. Musím to jít zjistit, protože to nevím." Pár sedí v přijímací místnosti už několik měsíců a oba již ztrácejí trpělivost, když se svatý Petr znovu objeví s odpovědí: "Je to dobré, už jsem to zjistil. V nebi můžete být oddáni." Nato se mladík ptá: "Jen pro případ, že by nám to neklapalo... Bylo by možné se v nebi také rozvést?" "To si snad děláte legraci. Tři měsíce jsem tady hledal kněze. Dovedete si představit, jak dlouho bych hledal právníka?"
Jeden anarchista ve Spojených státech byl odsouzen k trestu smrti. Proto ho přišel navštívit kněz, aby mu poskytl duchovní útěchu a vedl muže k obrácení a pokání. Anarchista se ale zatvrdil už vůči všemu, a nakonec odbyl i kněze: "Nevím, proč bych se měl s váma bavit, když za chvíli budu mluvit přímo s vaším šéfem!"
Otec biskup přeložil jednoho mladého kněze do velice problémové farnosti. Když ho potom o dva roky později navštívil, tak shledal ke své velké radosti, že farnost je zcela jiná - bez problémů a navíc živá a kostel plný lidí. Biskup chtěl kněze pochválit, ale zase ne tak, aby byl na sebe pyšný. Proto povídá: "Duch svatý vaším prostřednictvím vykonal v této farnosti skvělé dílo!" "To je pravda, vaše excelence," povídá na to kněz, "ale nezapomeňte, v jakém stavu farnost byla, když se o ni Duch svatý staral sám."
Víte, podle čeho se pozná kněz závislý na počítači? Že se modlí: "Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého. Enter."
Jistý farník si stěžuje panu faráři, že církev neustále dělá nějaké sbírky a požaduje peníze. "Církev pořád jenom něco chce," je celý rozčilený, "dávat, dávat a zase dávat." Kněz nic neříká, přemýšlí a za chvíli povídá: "Moc vám děkuji za tuto definici křesťanství. To je jedna z nejlepších a nejkrásnějších, které znám!"
Když žil vědec Pasteur v létě na vesnici, chodíval večer k místnímu faráři na besedu, přičemž hrávali obyčejně šachy. Ale jednou byl duchovní zřejmě netrpělivý, bylo vidět, že se chce nějak slušnou cestou hosta zbavit. Ten to zpozoroval a zeptal se přímo, o co jde. Kněz se přiznal: “Zítra je neděle a nemám ještě připravené kázání.“ Pasteur se podivil: „Je to tak těžké zde kázat? Vždyť lidé jsou docela prostí.“ – „Právě proto. Poslechněte, pane profesore, jak vy byste vyložil našim venkovanům, že je církev božského původu?“ Pasteur se zamyslil a pak dodal. „Řekl bych jim toto: Vezměme z naší vesnice dvanáct mladých mužů. Dáme jim tříletý kurs a pak jednoho pošleme do Paříže, druhého do Říma, třetího do New Yorku, čtvrtého do Austrálie atd. Dáme jim příkaz, aby založili světovou organizaci. Za dva tisíce let se přijdeme podívat, jestli o nich někdo něco ví.“