Asi padesátiletý muž přichází na faru domlouvat svatbu. "Snad se nechcete ženit?" ptá se kněz. "Ale kdepak, já jdu vyřizovat svatbu mého otce." "Prosím vás, co ho to napadlo?" nestačí se divit pan farář. "Víte, abych vám pravdu řekl, oni ho nutí jeho rodiče."
Pan farář ve vyučování náboženství zkouší děti a ptá se: "Děti, co nám asi chce říct podobenství o dělnících na vinici, kdy nakonec stejně dostanou ti, co pracovali od rána, i ti, co přišli až pozdě odpoledne?" Malý Pepíček má pohotovou odpověď: "To je, pane faráři, přece jasné - abychom nechodili tak brzy do práce!"
Jeden kněz byl velice populárním kazatelem, který často používal myšlenky velkých myslitelů a filosofů. Lidé, kteří neznali zdroj jeho myšlenek, pouze žasli a obdivovali svého kněze. Jednou v neděli seděl blízko ambónu, od kterého kněz kázal, jeden starší muž, který pozorně naslouchal. Pan farář nedokončil ještě ani pátou větu svého kázání, když onen starší muž řekl dost nahlas, aby to slyšeli ti kolem něho: "To je svatý Augustýn." Kněz se trochu zamračil a kázal dál. Sotva řekl několik dalších vět, muž prohlásil opět dostatečně hlasitě: "To je od Exuperyho." Kněz se nadechl a pokračoval v kázání. Za chvíli bylo opět v kostele slyšet: "To kdysi řekla Matka Tereza." To už knězi došla trpělivost, obrátil se k muži a řekl: "Jestli toho vyrušování okamžitě nenecháte, nechám vás vyvést z kostela ven!" Muž se podíval na kněze a povídá: "Tato myšlenka je tentokrát původní!"
Bohatý podnikatel si na smrtelné posteli k sobě pozval kněze a ptá se: "Pane faráři, když vám v poslední vůli odkážu milion korun, mohu být spasen?" Kněz se dal do vysvětlování: "Ke spáse je třeba mít víru, litovat všech svých hříchů, vyzpovídat se...ale myslím, že s tou poslední vůlí by to také určitě stálo za zkoušku."
Nedělní kázání se táhne a pan farář ho neustále prodlužuje. Promluva nemá konce a kněz navíc ještě podotkne: "Co bych vám ještě tak mohl říci?" A z jedné lavice se ozve: "Což takhle říct - Ámen!"
Na faru přijde muž, který má na obou rukách černou pásku. Představí se a povídá panu faráři: "Otče, zemřel mi táta a tak jdu domluvit pohřeb." Kněz se podívá soucitně na onoho muže a říká: "Vidím, že jste musel mít tatínka hodně rád, když máte smuteční pásku na každé ruce." "Ale, tu druhou pásku tam mám proto, že mi telefonoval bratr, že jemu také zemřel otec."
Pan farář navštíví starou babičku, která je už nemocná mnoho let. Kněz se snaží babičku utěšovat: "Babičko, buďte trpělivá a statečná, vždyť Pán Ježíš také nesl kříž a trpěl..." "No jo, ale jenom jeden den!" má babička po ruce rychlou a pohotovou odpověď.
Pan farář potká na ulici staršího farníka, se kterým se dá do řeči: "Pane Novák, tak jak se máte?" "Děkuji za optání, mám se dobře." "Ale slyšel jsem, že prý vaše žena je nemocná," říká kněz. "To je pravda, ale vy jste se ptal na to, jak se mám já!"
Pan farář říká přede mší svatou panu kaplanovi: "Prosím Tě, vezmi si kázání..." "Otče, ale já nejsem připraven," brání se kaplan. "To nevadí, tak řekni něco o Marii, to můžeš kázat bez přípravy." Kaplan tedy káže a káže. Když sestoupí z kazatelny, farář mu povídá: "Prosím tě, tys řekl, že Maria vysvobozuje duše z pekla. To je ale hereze, to je blud, to musíš uvést na pravou míru." Na konci bohoslužby tedy kaplan povídá lidem: "Bratři a sestry, musím ještě něco upřesnit. Řekl jsem, že Maria vysvobozuje duše z pekla. Ona ale nevysvobozuje všechny, ona vysvobozuje pouze ty duše, které tam Ježíš nespravedlivě odsoudil."