Kněz přijde do kostela a v lavici sedí pouze jeden muž. Je to pastýř. Kněz si říká: "Nemá cenu, abych kázal. Pro jednoho člověka přece nebudu kázat." A tak mše svatá byla bez kázání. Po mši přišel onen muž do zákristie a povídá: "Pane faráři, víte, já jsem jenom obyčejný pastýř. Mám pouze jednu ovečku, ale vždycky jí dám něco k žrádlu." Kněz pochopil, že pastýř narážel na to, že nebylo kázání a tak si to vzal k srdci. Příští den přišel do kostela a v lavici zase pouze tento muž. Tentokrát si kněz dal záležet a kázal půl hodiny. Po mši přišel opět pastýř do zákristie a povídá: "Pane faráři, víte, já jsem jenom obyčejný pastýř. Mám pouze jednu ovečku, ale nikdy jí nedám tolik žrádla, že by jí z toho bylo špatně."
Zemřel pan Vomáčka a rodina přichází na faru domluvit pohřeb. Kněz vyslechne přání rodiny a povídá: "Nepamatuji si, že bych ale vašeho tatínka někdy viděl v kostele." "Tatínek ale chodil pravidelně," nedá se odradit dcera, "on nevynechal ani jednu půlnoční!"
Kněz jde kolem kostela a na trávníku před ním vidí sedět partu výrostků. Zastaví se u nich a ptá se jich, co dělají. "Nic zvláštního, pane faráři," odpoví jeden chlapec. "Jenom tak klábosíme a soutěžíme o to, kdo řekne největší lež o svém sexuálním životě." "Ale, chlapci," pohorší se pan farář. "Když já jsem byl ve vašem věku, ani mi myšlenka na sex vůbec nepřišla na mysl." Nejstarší výrostek vyfoukne kouř z cigarety a řekne: "Seš dost dobrej, kámo. Řekl bych, že ses právě stal vítězem naší soutěže!"
Tři faráři uspořádali ve svých farnostech masivní evangelizaci. Když evangelizace skončila, tak se spolu sešli, aby si řekli, jaké ovoce tato velká akce přinesla. První povídá: "Bylo to vynikající! Do kostela nám začaly chodit dvě nové rodiny!" Ten druhý říká: "U nás to dopadlo ještě líp. V kostele se objevilo pět nových rodin!" Ten třetí nakonec povídá: "To nic není. U nás to dopadlo ještě lépe. Z farnosti nám odešlo deset rodin, které zde neustále dělaly problémy!"
Jistý muž o sobě neustále prohlašoval, že je ateista. Jednou byl se svým známým v kostele a najednou tento "ateista" poklekl před svatostánkem. Přítel si toho všiml a tak se ho hned zeptal: "Jak to, že poklekáš? Myslel jsem si, že jsi nevěřící." "To ano, ale copak mohu vědět, jestli se nemýlím?"
Pan farář přijde za bohatým bankéřem a prosí ho o finanční podporu, protože se ve farnosti opravuje kostel a oprava stojí hodně peněz. Bankéř okamžitě a bez řečí vytáhne svoji šekovou knížku a vyplní šek na 100 000 korun. Kněz je dojatý a moc bankéři děkuje. Kněz odejde, ale za chvíli se vrátí: "Pane bankéři, vy jste ale zapomněl ten šek podepsat!" "Kdepak, nezapomněl, chci ale zůstat anonymním dárcem."
Pan farář jde do kostela a cestou se potká s kominíkem. Kominík se ukloní a pozdraví kněze: "Dobrý den, pane kolego." Kněz přemýšlí, jak to ten kominík asi myslel, a tak se ho na to hned zeptal. "Oba jsme přece v černém, nebo snad ne?" má kominík odpověď hned po ruce. "To je pravda," nedá se pan farář vyvést z míry. "Je zde ale přece jenom jeden rozdíl - já jsem vysvěcený, zatímco vy jste vyuzený!"
Malý Pepík přivede domů pana faráře, aby se pomodlil za uzdravení jeho nemocné maminky, která má ošklivou chřipku. Kněz se pomodlí a potom se zeptá: "A proč jste poslali pro mě? Vždyť vy chodíte do kostela do farnosti na druhé straně města. Tak proč jste nepřivedli svého kněze?" Pepík na to povídá: "Když my jsme nechtěli, aby se náš pan farář od ní nakazil."