V pátek 2. května 2025 jsme jako každý rok vyrazili na farní pouť do Medjugorje. Opět nás provázela zkušená průvodkyně Barbora Němčáková z Centra Medjugorje. Naše putování začalo trochu netradičně: hned na konci Uherčic se porouchal autobus, tak jsme museli čekat na jiný, který přijel za necelé dvě hodiny. Do té doby jsme mohli mnozí prožít příjemné chvíle ve sklepě koštováním dobrých vín.
Do Medjugorje jsme dorazili v sobotu těsně před obědem. Večer už jsme byli na mši a na adoraci. Součástí naší byl pouti jako tradičně výstup na Podbrdo a na Križevac. Navštívili jsme kostelík v Šurmanci, který skrývá zázračnou ikonu, před kterou byl před léty uzdraven vozíčkář Hugo Festa, ale najdeme zde i relikviáře s ostatky sv. Faustiny a svatého papeže Jana Pavla II. Potom jsme také zavítali do Mostaru, kde nás v kostele sv. Petra a Pavla přivítal místní františkán o. Danko, který se nám věnoval. Zde jsme také měli mši svatou: kostel je nádherně spravený, protože během občanské války byl silně poničen. Po mši jsme potom vyrazili na prohlídku mostu a dalších památek.
Opět jsme tak zavítali do komunity Cenacolo, kde jsme si mohli vyslechnout svědectví dvou mladíků o jejich cestě ze závislosti. Zavítali jsme i do komunity, kde jsme ještě nebyli, a kde se civilní pracovníci i řádové sestry starají o ženy v nouzi.
Něco výjimečného jsme prožili 8. května na večerní mši svaté. Když kněz dočetl evangelium, přišel za ním někdo z asistence a něco mu pošeptal do ucha. Kněz odešel od ambonu a v té chvíli na deset minut začali zvonit všechny zvony. Lidé začali spontánně tleskat. Všichni jsme věděli, že byl zvolen nový papež. Pouze jsme nevěděli, kdo. To jsme se dověděli až po mši svaté. Chvíle to byly hodně emotivní.
Po celou dobu jsme měli krásné počasí. Teploty se pohybovaly kolem 20-22. stupňů. Návrat domů proběhl bez problémů, takže jsme v sobotu 10. května byli zase doma. Bohu díky za vše!