11. května 2018 jsme vyrazili na tradiční pouť do Medžugorje. Společně s řidiči a věřícími z několika farností Jižní Moravy nás bylo dohromady 41. Po dobře ubíhající cestě jsme v sobotu ráno byli na místě – u rodiny, kde jsme každý rok ubytovaní. V sobotu i v neděli byl program volnější, s tím, že v neděli jsme měli českou mši svatou v kapli za kostelem ráno v 8.00. Zde jsme měli bohoslužby každý den až do pátku vždy ve stejný čas. Večer potom byly bohoslužby společné s tlumočením. Součástí naší pouti byl výstup na Podbrdo a Križevac. Nechyběla ani návštěva Kravických vodopádů, kde si s chutí zaplaval náš železný muž Pavel. Tentokrát jsme poprvé navštívili velmi zajímavý klášter Ljubučki, kde žije komunita 20 františkánů. Farnost tvoří dohromady 13 500 farníků, letos zde ke sv. přijímání přistoupilo asi 150 dětí, v neděli je ve farnosti celkem 16!!! mší svatých. Součástí komplexu je kromě starého kostela i kostel nový, který je zasvěcený sv. Antonínovi, potom zajímavá výstava, která se věnuje tématu „Matka“ a také muzeum, které se věnuje historii Bosny a Hercegoviny s prastarými artefakty. Nejstarší náhrdelník pocházel z doby asi 14 000 let před Kristem. Den před zakončením pouti jsme potom ještě navštívili Cenacolo, místo, kde se mladí muži léčí ze svým závislostí. Vyslechli jsme si dvě zajímavá svědectví dvou mladých mužů z Moravy a z Maďarska, nakoupili nějaké drobnosti v jejich obchůdku, napsali své prosby a přispěli na misie. V pátek ráno po mši už byl čas na balení, a krátce po 12. hodině jsme se vraceli domů přes Makarské Lurdy a chvíli pobyli v Bašce Vodě u moře. Mnozí využili krátkou návštěvu k osvěžení v mořské vodě, která měla 24 stupňů. Až na některé zdržení na hranicích vesta uběhla opět dobře a v sobotu 19. května kolem 7.00 jsme byli doma. Bohu díky za krásnou pouť a za to, že jsme mohli být na tak krásném a požehnaném místě.