Ohláška na neděli květnou.
V tomto svatém a velikém týdnu, kde obzvláštně umučení a smrt našeho božského Vykupitele sobě připomínáme, jsou ty tři poslední dni k tomu cíli – Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Na Zelený čtvrtek Kristus Pán dle příkazu Starého zákona se svými apoštoly beránka velikonočního jedl a poslední večeři držel. Na znamení nejhlubší pokory, která má býti hlavní ctnost jeho vyznavačů, křesťanů, myl nohy svým apoštolům, i zrádci Jidášovi. Potom ustanovil oběť Nového zákona, která se každodenně při oběti mše svaté obnovuje, a zanechal své tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína za pokrm pro duši a na památku na své utrpení, kteréž se po několika hodinách započalo. Apoštoly, které Kristus nejprve s tímto božským chlebem nasytil, a jejich následovníky, biskupy a kněží, ustanovil za kněží Nového zákona, aby až do skonání světa ve jménu jeho chléb a víno v jeho tělo a krev proměňovali, a na oltářích onu svatou smiřující oběť nekrvavě konali, kterou jedenkráte krvavě na kříži vykonána byla. Ó křesťané, jak mnohé, jak vznešené věci máš na Zelený čtvrtek k rozjímání, ustanovení kněžstva, ustanovení mše svaté a Nejsvětější svátosti oltářní: děkuj s pohnutým srdcem za tento veliký poklad lásky a lituj všech chyb, kterých ses dopustil při slyšení mše svaté a při svatém přijímání.
Na Velký pátek ty smutné ceremonie, které se konají, mají nám očitě představiti, že smrt a pohřeb našeho milého Spasitele na ten den slavíme. Při začátku služeb Božích nejsou na oltáři svíce rozžaté, na znamení, že na ten den světlo světa takřka zhaslo. Kněz v červeném mešním rouchu jde k oltáři, vrhne se u něho na tvář svou, a rozjímá v nejhlubší pokoře a lítosti, že Vykupitel za naše hříchy na kříži zemřel. Zpívají se pašije, tj. příběh umučení Páně. Potom rozličné modlitby za všecky světské a duchovní stavy, i za židy a pohany, se konají, protože Kristus za všecky lidi trpěl. Kříž na smrtelnou neděli zakrytý od kněze se odkrývá a potom na zem k líbání se klade, abychom mu svou poklonu učinili. Na to jde kněz do kaple, kde kalich se svatou na Zelený čtvrtek konsekrovanou neb posvěcenou hostií byl uchován, aby jej na velký oltář přenesl. Mše svatá na ten den se neslouží, ani chléb a víno znovu se nekonsekrují, nýbrž jenom ta svatá hostie, která den před tím požehnána byla, lidu ke klanění se ukazuje, a potom od kněze požívá. Konečně se velebná svátost přenese do tak zvaného hrobu Božího.
Na Bílou sobotu, která odtud své jméno má, že na ten den dospělí křtěnci bílé roucho až do bílé, neb průvodní neděle nosívali, světí se oheň, s kterým se potom světla rožnou. Potom se čte z Písma svatého. Když se Gloria zpívá, začnou zase zvonit zvony. Zpívají se litanie ke všem svatým a světí se voda křtící. Z Božího hrobu vynáší se Nejsvětější svátost. Slaví se slavnost vzkříšení.
Mše svaté: dnešní za všechny živé i zemřelé farníky zdejší. Zejtra za Jana a Voršilu Montrochierovy. V outery za živou osobu. Ve středu za Marii Čermákovu. Ve čtvrtek za Pavla Prchala.