Jednou večer telefonoval papež Jan Pavel II. na jednu kliniku do Švýcarska, aby si pohovořil s jistým polským knězem, který tam byl hospitalizován. "Haló, kdo volá?" ptá se spojovatelka. "Tady je papež." "Neříkejte! Tak to já jsem zase čínská císařovna!" odpoví spojovatelka a zavěsí.
Kdo má nejlepší zaměstnání? Přece papež. Má jenom jednoho šéfa a uvidí se s ním až po smrti!
Stalo se, že Jan XXIII. jmenoval do funkce jednoho biskupa. Když se s ním po nějaké době setkal, stěžoval si mu nově jmenovaný biskup na to, jaké má starosti při vykonávání své biskupské funkce a jak často nemůže kvůli těmto starostem ani spát. Papež mu pozorně naslouchal a pak mu pravil: "Drahý otče biskupe, z toho si nic nedělejte! Když mne zvolili papežem, také jsem pro podobné starosti nemohl spát. Až jednou se mi v noci ukázal anděl a řekl mi: 'Ale Jeníčku, nedělej se tak důležitým!' A od té doby jsem spal dobře."
Generální ředitel společnosti Coca-Cola navštíví papeže ve Vatikánu a má pro něho tuto nabídku: "Svatý otče, dám vám 10 milionů dolarů, když v modlitbě Otče náš zaměníte slova "chléb náš vezdejší dej nám dnes" za slova "coca-colu vezdejší dej nám dnes." Svatý otec se jenom usmívá a povídá mu na to: "Sám dobře víte, že něco takového udělat nemůžu, to přece není možné!" A tak ředitel zvyšoval nabídku na 20, 30 až 60 milionů dolarů, ale papež byl neoblomný. Nakonec rozčilený a nespokojený ředitel Coca-Coly povídá: "Tak mi alespoň řekněte, kolik vám ty pekárny platí!"
Je to asi dvě stě let, co žil v Římě jistý kapucín, který byl vyhlášeným jedlíkem, i když patřil k řádu, který je znám svou přísností a posty. Tento kapucín se tak proslavil svou chutí k jídlu, že se o něm dověděl i papež Pius IX. Papež tedy řeholníka jednou pozval na oběd a kuchaři přikázal: "Uvaříte oběd pro šest osob, ale prostřeno bude pouze pro dvě osoby." Kapucín pozvání přijal a před ohromeným papežem snědl všech pět porcí. Když se ho na konci oběda papež ptal, jak mu chutnalo, kapucín si utřel ústa a odpověděl: "Svatý otče, bylo to tak, jak to mám rád - jídla bylo málo, ale bylo dobré."
Přijede nejvyšší rabín do Vatikánu na návštěvu a uvidí u papeže na stole zlatý telefon. Zeptá se tedy: "Svatý otče, k čemu tu máte ten zlatý telefon?“ "To je spojení k Bohu." "A mohl bych si zatelefonovat?" "Ale zajisté." Rabín vytočí číslo a mluví asi deset minut. Potom se ptá: „Svatý otče, co jsem dlužen?“ "500 dolarů," "Cože, 500 dolarů za deset minut?" „Ten hovor jde totiž přes satelit a to stojí těžké peníze,“ povídá papež. Rabín nekomentuje, vytáhne 500 dolarů a zaplatí. Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma a u rabína také vidí telefon. "To je spojení s Bohem?" ptá se. "Jistě, Svatý otče." "A mohl bych si zavolat?" "Zajisté, Svatý otče." Papež vytočí to správné číslo a mluví asi deset minut. Po skončení hovoru se ptá: "Co zaplatím?" "10 centů Svatý otče." "Cože, jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?" "To víte, místní hovor."
Jednou se ptali se papeže, proč v kněžském stavu nemohou být také ženy. Odpověděl: "Protože by tak zaniklo zpovědní tajemství."
Papež Jan XXIII. nebyl příliš fotogenický. Když byl zvolen papežem, okamžitě ho začali novináři fotografovat. Nově zvolený papež si s humorem jemu vlastním posteskl: "Škoda, že mě Bůh nestvořil hezčího, když věděl, že budu papežem!"