V rozhovorech se stále více setkávám s lidmi, kteří lamentují nad svou minulostí. Cítí se znevýhodněni vůči druhým lidem. Ve svém dětství neprožili to bezpečí, které očekávali. Otec je přehlížel, protože byl příliš zaneprázdněn. Matka se mohla málo zasadit o své děti, protože měla co dělat sama ze sebou.
Postavit se k vlastní minulosti
Zranění z dětství se neustále vynořují před jejich očima. Mnozí dlouhá léta předhazují rodičům, učitelům i církvi, že byli ve svém životě poškozeni. Často je pro ně stížnost záminkou, jak potlačit v sobě odpovědnost za svůj život. Je pohodlnější obviňovat druhé než žít s tím vším, co se v mé minulosti přihodilo. Jestliže ovšem zůstanu ve svém životě dlouho obětí, nebude ze mě vycházet požehnání. Zůstávám stále nespokojený.
První krok usmíření spočívá v tom, že se smířím se svou vlastní minulostí. Místo toho, abych si stěžoval, tak si řeknu: To je můj příběh. Prožil jsem mnoho krásného. Ale byly zde i zranění a nemoci. Ale i ty mě posilnily. Vyzvaly mě k tomu, abych se vydal na cestu a pracoval na sobě. Od rodičů jsem obdržel zdravé kořeny. Ale mnohé v mém životním základu je také křehké. Obojí musím nahlédnout a smířit se s tím. Když se smířím se svými zraněními tak poznám, že při vší té bolesti v sobě skrývají i něco cenného. Hildegarda z Bingen říká, že zvládnout lidský život spočívá v tom, že naše rány proměníme v perly. Tam, kde cítím své rány, tam jsem otevřený k pravdě o sobě.
Zranění okamžitě rozlomí moje masky, za které bych se tak rád chtěl schovat. Přivádí mě k dotyku s mým skutečným jádrem a otevírají mě pro Boha.
Usmíření vede k vděčnosti
Jestliže předložím Bohu své rány, tak se potom stanou místem, kde zakusím Boha novým a ještě hlubším způsobem. Zažívám ho jako skutečného lékaře mojí duše. Zranění mě drží při životě. Zabrání mi v tom, abych žil povrchně. Dají hloubku mému životu.
Usmíření potom vede k vděčnosti. Smířen sám se sebou mohu děkovat za jedinečný životní příběh, který představuje můj život.
Cvičení: Z ran se stanou perly
• Posaď se v tichu před svíci nebo ikonu, nebo v kostele.
• Představ si, že Tě obklopuje Boží uzdravující a milující blízkost.
• Potom mysli před milujícíma Božíma očima na svoji minulost. Co tě napadá? Za co jsi vděčný? Které bolestné zážitky ti vystupují na mysl?
• Předlož rány Bohu. Představ si, že Boží láska proniká tvé rány a proměňuje je.
Rány proniknuté Boží láskou přestávají bolet. Už smí být. Stávají se perlami, které tě zdobí. Potom pros Ducha o smíření, abys mohl říci ano k sobě.
(Volně přeloženo z němčiny)