O 2. neděli velikonoční, o neděli Božího milosrdenství, jsme měli na velkoněmčické faře vzácnou návštěvu. Host na nic nečekal a objevil se ráno hned po osmé hodině. Ještě jsme byli v kuchyni a dopíjeli ranní kávu. A právě v té chvíli se objevil. Hned jsme ho uviděli za oknem. Vykračoval si po dvoře a potom po zahradě a bylo vidět, že nikam nespěchá. Vypadal nádherně a moc mu to slušelo. Doposud u nás ještě nebyl. Zírali jsme překvapeně z kuchyně přes okno a dávali jsme velký pozor, abychom návštěvníka nevyplašili. Občas sklonil hlavu a svým dlouhým zobákem vyzobával semínka, která se uchytila ve škvírách poté, co vypadla z krmítka. Asi dvacet minut měl co dělat. Viděli jsme ho hodně zblízka a kochali se jeho krásou – nádherným peřím, chocholkou a vůbec jeho celkovou elegancí. Jsme tu zvyklí na různé ptáčky – od vrabců před sýkorky, hrdličky, kosa nebo špačka. O dnešní neděli nás ale navštívil dudek! Úplně poprvé! Nakonec se vznesl nad střechu fary a zmizel. Proč by se Boží milosrdenství nemohlo projevit právě třeba i tímto způsobem? V každém případě jsme návštěvu dudka vnímali jako Boží pozornost a projev Boží dobroty.
Vzácná návštěva
