12. září 1949 - biřmování - proslov místního faráře
Přivítání J.Exc.:
Exc.! Když Vás tak vidím obklopeného mými – slavnostně naladěnými farníky, zalétám v duchu tam, kde jsem stanul před 14 roky. Na hoře Olivové u Jerusaléma. Jako tenkrát, tak i teď (sleduji v duchu jásající zástup lidu isr. – to nadšené „Hosanna“, jímž lid vítal svého Dobrodince, svého Spasitele. Tato oddaná – tehdy manifestačně projevená – láska pracujícího lidu k jeho největšímu Dobrodinci byla poslední příčinou, proč nepř. Kr. s farisei v čele se konečně rozhodli Kr., Dobrého Pastýře, odstranit, Kr. zničit. „Bijte Pastýře a rozprchnou se ovce“, to už tehdy stalo se heslem zavilých nepřátel Kr. S ďábelskou rafinovaností, lží, pomluvou, osočováním štvali lid proti Dob. P. tak, že získali nejen prostý, neuvědomělý lid, ale i apoštola, kněze, zrádce – Jidáše. „Co mě dáte, a já vám jej zradím?“. Za cenu, jaká se platila za otroka, za bídných 30 stř. zradil, svého Mistra a prodal svou duši do věcného zavržení! – Kolikrát už se v dějinách církve opakovala podobná událost! A jako tenkrát, mělo-li přijít slavné vzkříšení, muselo se napřed splnit to hrozné „Ukřižuj“, tak také po každém pronásledování církve nastalo její omlazení – suché větve se stromu církve byly odříznuty – plevy vylítly z fukaru. – Exc.“! Přicházíte k nám, abyste mým 263 farníkům udělil svátost sv. biřm., svátost, která uděluje zvl. milost víru statečně vyznávati a podle ní živu býti a vtisk. biřm. nezr. znam. bojov. Kr. – Biřmovanci! Tuto mil. nabízí vám Duch sv. Ale mil. b. sama o sobě nestačí. Je třeba chtít – s mil. b. spolupracovat! Slyšte, co píše sv. Pavel Kor. Křesťanům: „Napomínáme vás, abyste nepřijímali mil. b. nadarmo“. A jindy psal svému příteli Timot.: „Nezanedbávej mil, kteráž ti dána jest vzkládáním rukou kněžských“! A vám – biřm. – bude dnes udělena mil. vzkládáním rukou bisk. Nechcete-li tedy tuto svátost přijmout nadarmo, pak nezbývá, než abyste – zvláště v této vážné době – svou víru statečně, neohroženě vyznávali, dle ní živi byli – a bude-li toho třeba – ji také hájili, za ni – jako bojovníci Kr. – bojovali! Nebuďte zrádci! Buďte věrnými bojov. Kr.! Stavte se vždy za duchovní generály Kr. Armády – za biskupy a za našeho vrchního velitele sv. Otce Pia XII. – Exc.! Račte laskavě prominout, že jsem trochu odbočil. – Přišel Jste mezi nás téměř výhradně zeměď. Vaše Mil. pochází také ze stavu zeměď., tedy z řad prac. lidu. Z tohoto lidu Jste vyšel, tomu lidu rozumíte, s tímto lidem jdete a je tedy pochopitelné, když tento pracující lid jde a vždy půjde s Vámi. Proto Vás nejen svým, ale jistě i jménem svých farníků dvojnásob, jako muže vyšlého z řad pracujícího lidu a jako lidového biskupa co nejsrdečněji vítám a přeji Vaši Mil. ve Vašem zodpovědném a – v přítomné době – nebývale těžkém úřadu – adjutorium Domini – pomoc Boží!
Rozloučení s J. Exc.:
Milí far.! – Považuji za svou povinnost, abych také na konci dnešní vzácné slavnosti pronesl několik slov. Náš duchovní generál právě ukončil u nás odvody. Udělením sv. biřm. Povolal 263 nováčků do Kr. armády. Biřmovanci – odvedenci! Právě jste slyšeli o služebních předpisech, o povinnostech, které jako bojovníci Kr. armády máte. Víte, že vojáci – nováčci – skládají do rukou svého představeného přísahu, že budou plnit veškeré jím uložené povinnosti. Nestačí tedy tyto povinnosti vzíti pouze mlčky na vědomí, ale je třeba i veřejného projevu a závazku! Nuže, složte tedy i vy nyní slib zde před olt. Páně do rukou zde přítom. Svého velitele, že – jak tato svátost to zvl. od vás žádá – totiž, že svou víru budete statečně vyznávati a podle ní žíti. Slibujete to učiniti? „SLIBUJEME!“ Děkuji vám, ml. přátelé. Chci tedy věřit, že zvl. tenkrát, kdyby nastal tuhý duchovní boj o zachování naší sv. víry ji opravdu statečně vyznáte a tak až se jednou svou duší octnete před božským Soudcem, budete moci se sv. Pavlem prohlásiti: „Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem si zachoval!“.
A nyní ještě slovo k vám, všem ostatním. Loučíme se s naším duchovním diec. pastýřem – pastýřem, ne nájemcem, který vida vlka, opouští ovce a utíká, ale pastýřem dobrým, který je ochoten trpěti i za nás, za ovce své.
Z P. sv. se dovídáme o dojemné příhodě. Na břehu jez. Genez. stojí Jež. uprostřed svých ap. Jeho zrak spočine na sv. Petrovi: „Petře“, - táže se vážně – „miluješ mě?“ A odpověď? „Pane, Ty víš, že Tě miluji!“. A zase tak podruhé. A potřetí? „Petře, miluješ mne víc, než tito zde?“. „Pane, Ty víš všechno“ – volá jako by přísežně Petr – „Ty víš, že Tě nadevšecko miluji!“.
M. far.! Teď, kdy náš duchov. velepastýř nás opouští, táži se i já Vás: „Ať se děje cokoliv, slibujete Mu poslušnost, věrnost a oddanou lásku?“ – SLIBUJEME!
Excellence! Přijměte tento slib mých farníků. Chci věřit, že tomuto slibu také dostojí, že každý bude Šimonem, který Vaši Mil. bude svou věrností ulehčovat ten kříž, který vlečete.
Bůh vyslyšel modlitby prvých křesťanů, že spadly okovy, spadla pouta s rukou uvězněného I. papeže sv. Petra. Totéž bude předmětem naších modliteb za Vás!